Art Symposium každoročně zdobí město Mikulov

<p>MIKULOV: Umělecké dílny města – Mikulov Art Symposium (MAS) probíhají vždy v srpnu již od roku 1994. Hlavním garantem a jedním ze zakládajících členů tohoto sympózia je výtvarník Libor Lípa. Akci provázelo od počátku mnoho problémů, ale díky nadšení hlavních organizátorů se je vždy podařilo překonat. Právě proto patří sympózium mezi nejprestižnější kulturní aktivity v České republice.</p> <p>Jakým způsobem podle vás tato akce obohatila město Mikulov?</p> <p>Když jsme se sympóziem začínali, tak jsem tvrdil a dodnes to říkám, že děláme věc, která své nejsladší ovoce začne přinášet až tak za 30 let. Prostě děláme něco, co bude užitečné zejména pro další generace. Lichtenštejni založili Valticko-Lednický areál a věděli, že ti kteří jej vymysleli, jej nikdy neuvidí a přesto šli do toho. Ukažte mi někoho, kdo takhle přemýšlí do budoucna dnes. Je to jen málo lidí. V průběhu každého ročníku docházelo a dochází k vzájemnému obohacování umělců městem a místními lidmi a zároveň k obohacování města a lidí umělci. Nejtěžším úkolem a zároveň výhrou je skutečnost, že se podařilo do malého takřka zemědělského městečka někde v „rohu“ tohoto státu, v pohraničí, které bylo zejména za komunismu přehlíženo, dostat současné umění.</p> <p>Bylo těžké získat podporu od města?</p> <p>Přemluvit radní v době, kdy bylo město ve velmi zanedbaném stavu, financovat něco, čemu 80 procent lidí nerozumí, a o čem si hlavně většina myslí, že to vůbec zrovna teď nepotřebují, bylo složité. Přesto musím říci, že první rok byl přivítán s očekáváním i s nadšením, ale financovat další ročníky už šlo velmi ztuha. A tady se projevili zejména místní lidé, kteří díky nějakému vyššímu instinktu pochopili, že jdeme dobrou cestou a stáli při nás. Dnes je akce MAS myslím pilířem kulturních akcí města i kraje a v neposlední řadě i Ministerstva kultury. K obohacení může samozřejmě dojít i v rovině rozporu a tvrdé diskuse, která stále probíhá mezi produkcí, radnicí, poradním sborem a odbornou radou. V tomto takřka Kantovském sporu vedeme dnes diskuzi s radnicí o smyslu samotného současného umění. Oni ustupují našim progresivnějším názorům a my zase sdílíme někdy jejich obavy o životnosti některých cest současné výtvarné scény. Tady bych nemluvil ani o obohacení, ale takřka o zázraku.</p> <p>Z jakých prostředků je toto sympózium financováno?</p> <p>Prvních pár let jen ze zdrojů města a postupně jak se akce proslavovala, tak se samozřejmě nabalovali sponzoři, dárci a mecenáši. Jim všem patří velký dík. Bez peněz by to asi nešlo, ale hlavním důvodem, proč tato akce vyrostla na zelené louce, je zásluha produkce a několika nezištných jedinců. Prostě tu mravenčí práci, lépe řečeno tuny mravenčí celoroční práce, k tomu abyste se stali nejlepšími, musí stejně nakonec někdo udělat zadarmo.</p> <p>Využíváte během sympózia práce různých dobrovolníků? </p> <p>Zejména v poslední době jsou to mladí lidé, kteří dávají jednak pomocnou ruku při praktickém zajišťování sympózia samotného, a pak také jakousi duševní podporu, která nás velmi těší. Jsou tu nepostradatelní zaměstnanci Regionálního muzea a další. Taky velká část umělců stále nezištně radí, přijíždí, pomáhá a shání kontakty. Myslím, si, že nejdůležitější je získávat si místní lidi na svou stranu. To je důležité zejména, když pracujete v menším městě a provádíte tam něco, co zrovna nepotřebují občané k denní potřebě a kolem mají dost krásné přírody a architektury.</p> <p>Čím se liší jednotlivé ročníky sympózia a čím bude ten letošní ročník jedinečný?</p> <p>Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš, a proto je každý ročník jedinečný. V základní podstatě jde však o takřka metafyzickou jednotu. Město na jedné straně, umělci na druhé straně. My se staráme seč můžeme a oni tvoří umění. Oni nám své výtvory za to nechají a my je máme rádi a oni nás. Ideální stav. V podstatě stále stejná píseň. Avšak tuto stejnou píseň hrají pokaždé jiní muzikanti, a proto to taky tak každý rok vypadá. Dá se to připodobnit k hudbě: jednou je to valčík, jednou metal, jednou industriál, jednou ticho. Letošní ročník se nyní pro velký zájem ještě neuzavřel. My až na výjimky příliš dramaturgii neměníme. První zásadou je, aby se tvůrci cítili jako doma či ještě lépe a nebyli ovlivněni příliš časem a okolnostmi. Tvořili v podstatě co nejběžnějším způsobem, jakým jdou zvyklí. Přesto novinky letos budou jak v koncepci, tak v postu kurátora. Poprvé to nebude tvořící umělec, ale teoretik umění.</p> <p>Umělecká díla vytvořená během sympózia putují do sbírky současného umění na Mikulovském zámku. Jak je v současné době tato sbírka velká?</p> <p>Umělecké předměty vytvořené během každoroční „dílny“ se postupem času staly součástí sbírky současného umění města Mikulov. Díky laskavosti Jihomoravského kraje a vedení Regionálního muzea v Mikulově je tato sbírka umístěna na Mikulovském zámku. V současnosti pracujeme na architektonickém projektu a finančním zabezpečení Centra umění, které zde chceme vybudovat. V tomto Centru bude zázemí pro hlavního správce sbírky, produkci, prostory na depozitáře a výstavní plochy. Každá koruna je dobrá, proto pokud můžete, prosím, podpořte nás (více na www.artmikulov.cz).<br />
Našich dílen se v průběhu uplynulých 17 let zúčastnilo již 93 významných umělců z České republiky a ze zahraničí. Sbírka současného výtvarného umění města Mikulova čítá v tuto chvíli celkem 264 výtvarných děl mnoha disciplín (fotografie, grafika, malba, plastika, instalace, videoart a další.). Dle názorů odborníků se jedná o jednu z největších sbírek současného výtvarného umění u nás.</p> <p>Jak by podle vás měli postupovat umělci v jiných městech, kteří by také chtěli začít organizovat podobná sympózia? Co byste jim doporučil?</p> <p>Abych pravdu řek, nevím. My jsme se neměli kde učit a ani jsme neměli příliš čas se někam jezdit dívat. Vždy záleží na daném místě a lidech. Není tolik měst jako je Mikulov, tolik zámků s prostorem a vůlí, tolik lidí jako je Effembergerová, Havlíková, Lípa, starosta, tolik vína a slunce. Tudíž všude jinde to bude zase jinak. Všechny pravidla, poučky, stanovy, postupy, adresáře, kontakty jsme si takřka k dokonalosti vypracovali sami. Pokud jsme tyto manuály někomu zapůjčili, stejně podle toho nikdo nikam daleko nedošel. Je to právě o všech jednotlivých aspektech, které jsem zmínil a zejména o lidech a jejich chuti a především jejich nezištnosti.<br /> Pokud bych však mohl někomu něco doporučit, tak to, aby nečekali rychlý úspěch a zisk.</p>