Lidová kultura

<p>PRAHA: Maskovaný průvod, trubači a klauni v polovině února projdou tradičně historickou Prahou a slavnostně zahájí pražské karnevalové slavnosti CARNEVAL PRAHA. Karnevalový rej bude k vidění pod širokým nebem, jak na veřejných místech, tak v palácích, muzeích či restauracích a hotelech.</p> <p>Pražané a karnevaloví hosté mohou slavit takřka všude v období od 10. února do 21. února 2012.<br />
Projekt Carnevale Praha navazuje na slavné, historické, pražské karnevalové slavnosti, které jsou s Prahou spjaté již téměř 1000 let a jeho cílem je obnovení slavné pražské karnevalové tradice. Již sedm let se akce pravidelně koná v centru Prahy a tento rok tomu nebude jinak. Kromě karnevalového dovádění, festival nabízí i doprovodné akce mezi něž patří také speciální karnevalová menu ve vybraných restauracích.<br />
Mimo pravidelná představení na Staroměstském náměstí se bude každý den festivalu konat v Clam-Gallasově paláci cyklus koncertů barokní hudby spojený s tancem a přehlídkou dobových kostýmů. Jedná se o představení s karnevalovou tematikou, reflektující dobu 17. a 18. století, dobu ve které byl karneval intenzívně prožíván a slaven, a vždy se stal vyvrcholením společenské a kulturní sezóny.<br />
Festival navštíví vzácní hosté, masopustní masky z Hlinska, které byly v roce 2010 zapsány na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Síť mateřských center obohatí karnevalový průvod alegorickými kočárky, Páni z Kolína napochodují jako 29. Laudonův pěší pluk se zpívajícími markytánky. Pražský klub dračích lodí zatancuje dračí tanec, Otevírání města Carnevalu se budou účastnit Masky Střížkovského masopustu, Spolek břevnovských živnostníků a Masky Malostranského masopustu.</p> <p>Letos poprvé pražský Carnevale zažije Olympské hry karnevalové, které se uskuteční 11. 2. 2012 od 16:30 na závodišti před karnevalovým pódiem na Staroměstském náměstí. Návštěvníci se mohou těšit na hry, které probíhaly v době Lucemburků a zachovaly si tradici o mnoho dalších let později. Soutěžit se bude v běhu s prasečí hlavou a dobovém turnaji GIOSTRA.</p> <p>Již šestým rokem se slavnosti konají pod záštitou Hlavního města Prahy, městské části Praha 1 a letos poprvé pod záštitou ministra školství, mládeže a tělovýchovy. Město podporuje karnevalové slavnosti neboť Carnevale Praha přináší v mrazivém období února radost a sousedskou pospolitost a činí z města atraktivní destinaci i v masopustním období, které je obecně slabší co se týká návštěvnosti naší metropole. Projekt také podporuje agentura CzechTourism. </p> <p>Organizátorem je společnost TRIGLAW Corp s.r.o., která celoročně propaguje pražský karneval jak doma, tak i ve světě. Carnevale Praha se stala členem Federace karnevalových měst FECC (Federation European Carnival Cities) a Praha se tímto řadí mezi padesát světových měst, ve kterých se odehrávají městské karnevalové slavnosti.<br />
Podrobný program festivalu a více informací naleznete zde www.carnevale.cz </p> <p>Více v přílohách.</p>

<p>OPAVA: Břidlice je přírodní kámen, který se používá po staletí jako střešní krytina. Bez nadsázky se dá říci, že v řemeslném provedené je nekorunovaným králem mezi všemi materiály sloužícími k pokrývání střech. V dnešní době není mnoho řemeslníků ovládajících tuto technologii. Richard Mlýnek, který v letošním roce obdržel od ministra titul nositel tradice lidových řemesel v oboru tradiční pokrývání střech břidlicí, patří k těm několika z nich.</p> <p>Dobře zvolené řemeslo</p> <p>Richard Mlýnek se vyučil v oboru pokrývač, později vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Opavě a po čase se stal vedoucím střediska klempířů – pokrývačů. Poté, co na Pedagogické fakultě v Olomouci vystudoval pedagogické minimum, působil jako vrchní mistr odborného výcviku na Středním odborném učilišti v Opavě. Po roce 1991 začal podnikat a v současnosti je firma MLÝNEK s.r.o. jednou z nejznámějších firem tohoto druhu u nás.</p> <p>Břidlice je nádherný materiál</p> <p>Na našem území se břidlice těžila zejména na severní Moravě, přičemž poslední lom se nalézal ve Lhotce u Vítkova. Největší zásoby břidlice však má Španělsko, kde se realizuje téměř 90 % veškeré evropské těžby. Zatímco u nás se břidlice dobývala v dolech, ve Španělsku jde o povrchové lomy. Surovina se těží na váhu a velmi záleží na její štípatelnosti. A právě ta nejkvalitnější se používá zejména jako střešní krytina. Původně sloužila ke krytí střech jen v oblastech blízko břidlicových lomů, ale její obliba se později začala přenášet i na ta území, kde se vyskytovala jen ojediněle. Jednalo se převážně o zámky, hrady a vily movitých majitelů. Břidlice se také dříve používala k výrobě tabulek, na které psaly děti ve škole, dnes slouží i ve stavebnictví jako obkladový materiál nebo jako dlažba v interiéru či exteriéru. </p> <p>Moravské krytí žije dál</p> <p>„Naše firma dováží břidlici ze Španělska, kde nám ji podle našich požadavků sekají od roku 2008 ve větší tloušťce tak, jak se zachovala v podvědomí z již zaniklé těžby v Moravskoslezském kulmu. Způsobů pokládání střech je hned několik. Například při anglickém dvojitém krytí se používá šablony převážně ve tvaru obdélníku, německé krytí využívá podoby šupiny, francouzské pracuje s šestiúhelníkem. Moravské krytí, které je jako jediné pojmenováno podle regionu původu, se u nás na delší čas přestalo používat. Nikdo totiž nedělal čtvercový formát, který je dominantní právě při této technologii. Přesto však v paměti řemeslníků z našeho kraje zůstala. My jsme ji poprvé použili v roce 1996 na kostele v Hradci nad Moravicí, nešlo však o krytí břidlicí, ale eternitem. Břidlici jsme tímto způsobem aplikovali až v roce 2003 a do dnešního dne jsme takto pokryli přes 10 tisíc metrů čtverečních střech,“ vysvětluje R. Mlýnek.</p> <p>Střechy nejen pro památky</p> <p>„Máme zakázky od různých objednavatelů, památkové objekty nevyjímaje. Jako střešní krytinu jsme však nepoužívali jen břidlici. Například na hradě Bouzově jsme střechy pokrývali prejzovými taškami, přestože tam břidlice původně byla. Naši práci je také vidět na chrámu sv. Barbory a na Vlašském Dvoře v Kutné Hoře. Ve zdejším regionu jsme dělali střechu Bílého zámku v Hradci nad Moravicí, našim dílem je i rekonstrukce historické střechy Hlásky v Opavě,“ říká nositel titulu a dodává: „Zpočátku jsme dělali střechy i v Německu nebo Rakousku, ale naše odbornost tam nebyla dostatečně oceněna. Dnes máme za sebou i řadu střech na Slovensku, například na zámku v Liptovském Mikuláši nebo v Haliči u Lučence.“ </p> <p>Muzeum – prozatím nesplněný sen</p> <p>Richard Mlýnek začal historické krytiny shromažďovat před dvaceti lety a dnes je jeho sbírka čítající přes 1500 evidovaných exponátů (další čekají na zpracování) u nás největší. Doplňují ji i další náležitosti jako je nářadí, spojovací materiál, komínové hlavice i příslušná literatura. Exponáty z různých časových období pocházejí z celého světa. Ten nejstarší se datuje do 12. století a jde o špičatou střešní tašku pocházející z našeho území. Ale jsou tu i mnohem exotičtější kusy, například úlomek kupole mešity BIBI CHANUM v Samarkandu v Uzbekistánu. Velikostí a složením sbírky byli překvapeni i pracovníci Národního technického muzea v Praze, kteří měli možnost si exponáty prohlédnout.<br />
Po Evropě jsou sice různá muzea zabývající se krytinami, ale většinou jde o regionální nebo firemní zařízení. Snem Richarda Mlýnka je získat vhodnou budovu, a to nejlépe ve zdejším regionu, v ní by pak mohl všem zájemcům prezentovat celou svou rozsáhlou a jedinečnou sbírku. Dosud totiž má její část uloženou ve firmě a další v rodinném domě.</p> <p>Aby řemeslo nezmizelo</p> <p>Letošní nositel prestižního ocenění si nenechává své znalosti jen pro sebe. Pořádá školení o správném pokládání střešní krytiny, nezapomíná ani na učně a žáky stavebních oborů v Opavě. Také je pravidelným dopisovatelem do odborných časopisů, členem redakční rady časopisu Střechy, pracuje jako soudní znalec v tomto oboru. Jeho vědomosti jsou žádané také formou přednášek nejen na různých konferencích, ale i na Fakultě architektury v Brně atd.</p>

<p>JIHLAVA: Hlavní poslání Celostátní přehlídky choreografií folklorních souborů vyplynulo z potřeby dnešních folklorních souborů vytvořit prostor pro vzájemná setkávání, předávání zkušeností, srovnání, inspiraci a v neposlední řadě pak otevření dialogu nad problémy, s nimiž se v tvůrčím procesu autoři předvedených jevištních kompozic setkávají.</p> <p>Přehlídka se koná jako bienale pod názvem Tvůrčí taneční dílna. Záměrem organizátorů je podpora nové scénické tvorby souborů, zaměření se na hledání nových cest a způsobů uměleckého uchopení hodnot tradiční kultury současnými tvůrci.</p> <p> Celostátní přehlídky choreografií se mohou zúčastnit všechny mládežnické a dospělé folklorní soubory a skupiny České republiky (věk nad 16 let). Počet účinkujících u souboru účastnícího se celostátní přehlídky nesmí přesáhnout 30 osob. Hudební doprovod (vlastní muzika) je vítán. Při vystoupeních je však možno použít také netradiční hudební doprovod (kytara, klavír, ozvučné předměty atd.), eventuálně playback. Doprovází-li soubor muzika, je možné po dohodě s pořadateli celostátní přehlídky zvýšit počet členů souboru až na 35 osob. Časový limit jednotlivých choreografií je 5 – 20 minut.</p> <p> Celostátní přehlídka nemá soutěžní charakter. Soubory se mohou hlásit přímo pořadateli přehlídky. Součástí přihlášky je videozáznam choreografie. V případě velkého počtu zájemců vybere lektorský sbor přehlídky na základě dodaných podkladů a následně navrhne soubory k účasti na celostátní přehlídce. Návrhy budou předloženy programové radě celostátní přehlídky nejpozději do konce června 2010. Závěrečný výběr choreografií provede programová rada přehlídky ve spolupráci s lektorským sborem.</p> <p> Tvůrčí taneční dílna, celostátní přehlídka choreografií folklorních souborů se uskuteční 16. ‒ 8. listopadu 2012 v Jihlavě.</p> <p> Součástí přehlídky je rozborový seminář vedený lektorským sborem. Jeho smyslem je formou veřejné diskuse seznámit choreografy a vedení souboru s klady i problémy předvedených choreografií s cílem kvalifikovaně a citlivě poradit a inspirovat.</p> <p> Přehlídku pořádá z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury ČR NIPOS-ARTAMA Praha ve spolupráci s Hradeckou kulturní a vzdělávací společností s. r. o. a Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici.</p> <p> Kompletní propozice přehlídky

<p>TŘEBÍČ: Publikaci s názvem „Lidové písně z Podhorácka I., Náměšťsko a Velkobítešsko“ určenou široké veřejnosti rovněž jako zdroj písňového materiálu – pro aktivity místních folklorních skupin, pro školy a další kulturní a výchovné instituce – vydalo Muzeum Vysočiny Třebíč, příspěvková organizace ve spolupráci s brněnským pracovištěm Etnologického ústavu Akademie věd České republiky.</p> <p>Při výzkumech prováděných v předešlých letech v terénu na podhoráckém venkově bylo zjištěno, že se regionální lidové písně vytrácejí nejen z povědomí lidu, ale i z repertoáru muzikantů při tradičních obyčejových slavnostech a zvycích. </p> <p>Vydání knihy finančně podpořilo i Ministerstvo kultury České republiky. Slavnostní uvedení knihy Lidové písně z Podhorácka I., Náměšťsko a Velkobítešsko proběhne 19. ledna 2012.</p> <p>Podrobnosti v přiložené pozvánce.</p>

<p>PARDUBICE/HRADEC KRÁLOVÉ: Folklorní festival Pardubice ‒ Hradec Králové je prestižní přehlídkou souborů, jejichž činnost je zaměřena na zpracovávání a prezentaci lidového umění etnografických regionů Čech. Celková koncepce festivalu vychází ze skutečnosti, že mezi specifické rysy činnosti neprofesionálních folklorních souborů patří jejich zaměření na širokou škálu prezentace lidového umění.</p> <p>Posláním festivalu je přinášet především nové pohledy na způsoby zpracování námětů pocházejících z tradiční lidové kultury a navazování kontaktů s publikem, při respektování prostředí, v němž by lidové umění mělo být předváděno. To vše vychází z poznání současného stavu lidových tradic, způsobů jejich uchovávání a obecných podmínek existence folklorních souborů.</p> <p> Na rozdíl od festivalů odehrávajících se v oblastech, kde zůstala dodnes zachována určitá kontinuita projevů vázaných na místní tradiční kulturu a jejich nositele, vychází koncepce tohoto festivalu z aktuálních možností a potřeb souborů, které musí vyvíjet daleko větší úsilí na udržení tradic či přímo na jejich obnovování.</p> <p> Festival má formu přehlídky a veškeré pořady jsou koncipovány tak, aby sloužily mimo jiné jako inspirace pro další činnost českých folklorních souborů. Nabízí široké spektrum možností, jak pracovat s folklorním materiálem ‒ od živých pódiových vystoupení přes komorní hudební a taneční pořady v různém prostředí, tvorbu scénických stylizovaných kompozic, pořady vzdělávacího a poznávacího typu až po společenskou zábavu.</p> <p> Folklorní festival Pardubice ‒ Hradec Králové je nesoutěžní přehlídkou a nemá tudíž postupová kola. Výběr souborů provádí programová rada festivalu, jmenovaná odbornou radou pro folklor při NIPOS-ARTAMA Praha. Programová rada má právo vybrat a nominovat na festival libovolný soubor tak, aby vyhovoval koncepci a celkové dramaturgii festivalu s přihlédnutím k ekonomickým možnostem festivalu.</p> <p> Festival nabízí souborům množství různorodých aktivit, přičemž se předpokládá vystoupení každého souboru ve více pořadech. Účinkující soubory mají povinnost být přítomny po celou dobu konání festivalu. Více o typech pořadů a rámcovém programu viz propozice festivalu níže.</p> <p> 21. ročník Folklorního festivalu Pardubice ‒ Hradec Králové se uskuteční ve dnech 1. ‒ 3. června 2012 v Pardubicích, Hradci Králové a v Pileticích.</p> <p> Festival pořádá z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury ČR NIPOS-ARTAMA Praha, Hradecká kulturní a vzdělávací společnost a Kulturní centrum Pardubice, ve spolupráci se Sdružením pro dětskou taneční tvořivost Praha.</p> <p> Propozice festivalu

<p>UHERSKÉ HRADIŠTĚ: Město udělí v roce 2012již poosmé Cenu Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby. Navrhovat kandidáty na toto ocenění mohou nejen odborníci, ale i laická veřejnost.</p> <p>Výzva je trvalá, občané mohou podávat návrhy stále. Komise se jimi zabývá vždy začátkem roku. Cena je předávána v červnu v předvečer Svatojánského jarmarku.<br />
Je známo, že tento region je na ty, kteří se zabývající tradiční výrobou bohatý, ale mnozí z nich zůstávají díky své skromnosti anonymní, proto pokud víte o někom, kdo významným způsobem přispěl nebo přispívá k zachování lidových tradic, či řemesel, dejte o něm komisi vědět.<br />
Cenu Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby uděluje jednou ročně Zastupitelstvo města Uherské Hradiště na návrh odborné komise. Návrhy všech dalších kandidátů přechází do nadcházejícího ročníku.<br />
V roce 2011 byla udělena cena Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby paní Zuzaně Hartlové, pokračovatelce rodinné tradice ve výrobě tupeské majoliky. Třetí čestné uznání obdržel člověku, který není výrobcem, ale přesto se o zachování lidových řemesel zasloužil. Pan Jaroslav Procházka toto kritérium bohatě naplnil při navrhování nábytku, bytových doplňků a drobných dekorativních předmětů v Ústředí lidové umělecké výroby.</p>

<p>PLZEŇSKÝ KRAJ: Kroj se na Chodsku dědí z generace na generaci, ale působí zde i švadleny, které kroje šijí. Existuje dost početné množství variant chodského kroje. Na začátku článku musím říct, že v živé formě se zde zachoval pouze ženský kroj, mužský zanikl na konci 19. století a dnes je k vidění jen díky místním národopisným souborům.</p> <p>Chodský kroj se rozlišuje na kroj dolního Chodska, tzv. dolský, a kroj horního Chodska, tzv.<br /> postřekovský. Toto rozlišení vzniklo jako důsledek dřívějších geografických a z nich vyplývajících<br /> ekonomicko-sociologických rozdílů. Podoba dodnes zachovalého nejarchaičtějšího kroje se ustálila v poslední třetině 19. století, ale dál se měnil např. materiál, výšivka, drobné doplňky, apod.<br />
Další typy kroje se ale během 20. století stále vyvíjely a dalo by říct, že jejich vývoj pokračuje dodnes. Podléhaly módě a také byly ovlivněny dostupností materiálu. Nejmladší typ kroje vznikl ve 20. letech 20. století a dodnes v bálové sezoně supluje roli společenských šatů.<br />
V současné době chodské kroje šijí dvě švadleny z Postřekova. Jsou to Marie Langová a Anna Burešová.<br />
Zatímco ještě před pěti lety pokrývalo šití krojů jednu třetinu jejich práce a zbytek tvořily zakázky šití „civilního” oblečení, poslední tři roky se šití krojů věnují na sto procent, vše ostatní je již nad rámec.<br />
Švadleny šijí a vyšívají ručně, ale zároveň mají k dipozici průmyslový šicí stroj, stroj k začišťování, stroj na děrování dírek na knoflíky a průmyslovou žehličku žehlící pouze na principu páry.<br />
Používají tradiční materiály – brokát, plátno, žalín, sukno, kanafas, dále různé stuhy, portičky a prýmky, potýkají se ovšem se značnými problémy ohledně dostupnosti potřebných látek. V regionu nejsou k sehnání vůbec nebo ve špatné kvalitě, ale za cenu I. jakosti. Proto se většinou musí obracet na výrobce a dealery z Moravy. Tím však problémy nekončí. Neřeší jen dostupnost dané látky, ale obtíže mají i s dodáním požadované barvy. Často se stává, že švadlena objedná odpovídající látku v odpovídající barvě, při další objednávce však dorazí látka ve stejné barvě jiného odstínu, a ta už vůbec nemusí být pro kroj vhodná a použitelná.<br />
Švadleny také opravují starobylé polovlněné sukně „šerky” a jiné archaické součásti kroje, které lze<br /> dnes v podstatě sehnat a zakoupit jen v antikvách. Dodržují staré postupy podle předloh, zejména podle práce Blaženy Šotkové „Naše lidové kroje, jejich vzory, střihy a zpracování” (vydáno r. 1952), dále podle po generace předávaných mustrů – předloh po maminkách, které je zdědily opět po svých maminkách, atd. Vyšívat se se naučily také doma.<br />
Pomáhá jim např. „Chodská čítanka”, společné dílo J. Š. Baara, J. F. Hrušky a Fr. Teplého (vydáno r. 1927), která obsahuje množství cenných informací praktických pro švadleny. Čerpají také z děl regionálních malířů, která jsou etnology označována za dokumenty své doby. Jedná se o díla J. Špillara, V. Malého, J. Douby, M. Alše a dalších.<br />
Zmiňované švadleny mají o práci postaráno, nejen, že kroj dnes nosí nejstarší generace žen i ve všední den, ale značně se oživila tradice oblékání kroje na bály, o masopustu, k nejrůznějším slavnostním příležitostem, o poutích a jiných církevních svátcích atd. Zejména v bálové a masopustní sezóně mají švadleny plné ruce práce. Každá postřekovská slečna si po tanečních nechává ušít kroj – tzv. rukávce, ve kterých se chodí na bály. Ženy, které doma kroj nemají, ale muži, si mohou chodský kroj vypůjčit v půjčovně, kterou švadleny provozují.<br />
Šijí také pro Národopisný soubor Postřekov, přičemž zde mohou uplatnit svoji znalost v šití mužského kroje.<br />
Pro ty, kteří se o krojích chtějí dozvědět víc, a mají touhu si je prohlédnout, otevřela Marie Langová společně s Annou Burešovou Muzeum krojů v Postřekově. Dnes je v něm k vidění už přes třicet krojovaných figurín. Tak obrovská je paleta chodských krojů.</p>

<p>ŽELEZNÝ BROD: Alena Chládková začínala jako dělnice v továrně na výrobu skleněných korálků – vinutek, dnes však tyto korálky sama navrhuje a řídí spolu se svým manželem firmu na jejich výrobu. V rozhovoru se mi svěřila s tím, jak je možné se takto profesně vypracovat a jak se vlastně takový korálek vyrábí.</p> <p>Jak u vás v ateliéru vznikají vinutky? </p> <p>Do ruky si vezmete skleněnou tyčku, kterou v plameni hořáku nahříváte tak dlouho, až začne “tát”, v druhé ruce máte drát namočený v kaolínu – na ten se pak roztavené sklo navíjí, od toho je také odvozen název vinutky. Je už jen na vaší fantazii, jestli takto navinutý základ bude kulička, placička, kvádřík či trojuhelník. A potom, pokud chcete, můžete pomocí skleněných nití, (tj. ještě tenčích skleněných tyček, které jste si sama připravila) na rozžhavený korálek malovat dle libosti. Další zdobné techniky jsou například obalování korálku v plátkovém stříbře či zlatě. Nakonec se dá korálek pozvolna zchladit, stáhne se z drátu a je to!</p> <p>Do jaké míry je u toho možné uplatnit svoji tvořivou fantazii? Když si představím korálek, tak je to přeci jen malinkatá plocha…</p> <p>To sice je, ale nápady to nelimituje. Těžko se to vysvětluje, nicméně jde to.</p> <p>Dnes řídíte vlastní firmu, která se zabývá komplexně navrhováním, výrobou i prodejem vinutek. Jak bylo těžké celý tento projekt rozjet?</p> <p>Když se dostanete do bodu, že vám už nic jinýho nezbývá než začít podnikat, prostě se do toho vrhnete a řešíte jednotlivé kroky tak, jak přicházejí. V našem případě velmi pomohl jeden z našich zákazníků tím, že nám poskytnul jak základní kapitál, tak hlavně odbyt.</p> <p>Jak je vlastně stará tradice ruční výroby skleněných korálků právě ve vašem kraji? </p> <p>Prastará! Nejstarší nálezy vinutek jsou z doby, kdy na našem uzemí žili Keltové. Vzestup tohoto druhu řemesla nastal v našem kraji hlavně v druhé polovině 19. století a pokračuje nepřerušeně až dodnes. Naši předkové vinuli korálky ve svých chaloupkách, podobně jako já dnes.</p> <p>Také se sama ráda zdobíte skleněnými korálky? V čem tkví jejich přednosti?</p> <p>Ano. Nejen že sklo se krásně odraží a zachycuje odlesky světla, ještě je moc příjemné na dotek, ráda si s korálky, co mám na sobě, pohrávám. Možná je to jakási forma terapie, kdo ví (smích).<br />
Když máte třeba celoskleněný náhrdelník (samozřejmě dobře navržený a vyrobený), tak přijme vaší tělesnou teplotu a za chvíli nevíte, že ho na krku máte! To je takový můj ideál, šperk musí být výrazný a zároveň nesmí obtěžovat, nejlépe když se stane, že na něj i zapomenete, že ho máte a jen díky obdivu okolí se vám zase připomene.</p> <p>Co vše je možné z vašich korálků kromě šperků vytvořit? Navrhujete i nějaké ozdobné kolekce pro muže? </p> <p>Pro muže zatím ne, ale třeba to ještě příjde! Kromě šperků se vinutky dají zakomponovávat třeba do drátěných svícnů, lustrů, můžou se použít i jako mozaika. Možností je mnoho, stačí zapojit fantazii.</p> <p>Je o vaše korálky či již hotové šperky zájem i v zahraničí?</p> <p>Vlastně zatím hlavně v zahraničí, ale k mé velké radosti se nám začal zhruba od roku 2009 otevírat mnohem víc i domácí trh.</p> <p>Spolupracujete ještě s nějakými místními umělci ve vašem kraji?</p> <p>Ano, třeba s klenotníky, když potřebujeme speciální stříbrné komponenty. Další šikovný člověk nám dělá na míru krabičky. </p> <p>Co plánujete do budoucna?</p> <p>Moc neumím plánovat, spíše doufám, že nás tohle řemeslo i nadále navzdory všem krizím uživí, a že budu mít stále dost nových nápadů, které lidi osloví.</p> <p>Více info na: </p> <p>www.aleale.cz<br />
www.fler.cz/aleale<br />
tel. 604556142<br />
email: alena@aleale.cz</p>