sobota
28. září 2024
svátek slaví Václav, Den české státnosti

Knihy, literatura, média

Knihy, literatura, média

Ben Cristovao vydává nové EP Kontakt, ale jinak

ČR: Nové Benovo EP obsahuje celkem pět písní a k poslechu je nyní exkluzivně v pražském Footshopu Holešovice, v showroomu Alza Holešovice a od pondělí také na náměstích v Brně a Českých Budějovicích. Digitální release alba je v plánu 28. 6. a bude doplněn o šestý, bonusový, track.

28.06.2019
Autor článku: 
TZ/ika

Unikátní poslech

Fanoušci mají možnost si poslechnout Benovo nové album ještě před jeho vydáním, a to ve velmi netradiční formě - na speciálních monolitech. Ty budou od 21. 6. umístěny v prostoru pražské prodejny Footshop v Tusarově ulici a od 24. 6. na náměstích v Brně a Českých Budějovicích. Cesta k poslechu je jednoduchá - stačí zapojit sluchátka do monolitu a vybrat si písničku, nebo si ve svém telefonu otevřít stránku kontakt.championship.cz a potvrdit polohu v blízkosti monolitu, následně se zobrazí stránka s tracklistem EP k poslechu. V Showroomu Alza Holešovice album najdete v SONY přehrávačích.

Deska, co spojuje lidi

Název EP KONTAKT, které Ben vydává u vydavatelství Championship ve spolupráci s Red Bullem, nevznikl náhodou. V nových textech chce motivovat lidi, aby se zkusili odpoutat od života na sítích, začali mezi sebou víc komunikovat naživo a prožívali společně zážitky naplno. „Kontakt člověka se sýym nefiltrovaným já a brutální realitou našeho světa je čím dáll tím slabší. Přehlceníi swajpujeme pryč od čehokoli, co by chtělo pozornost naší přesycené a rozmazlené mysli. Chci si s formami Kontaktu trochu pohrát, a tak ve spolupráci s Red Bullem vydávám nové EP, které záměrně nese tento název.“ Část textů dopisoval Ben na své dovolené v Thajsku, kam se před pár týdny vydal.

Release tour k novému albu v netradiční formě proběhne 27. 6. v Brně v areálu Vaňkovky a o den později 28. 6. na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích. V obou městech od 19 hodin. Na koncertech nebudou chybět ani známé hity z Benovy tvorby a limitovaný merch, který byl vytvořen speciálně k novému EP. Oba koncerty jsou zdarma.

Koncerty mají za cíl lidi spojit opět dohromady. Najít si čas na kamarády a jít se společně bavit. Benův vzkaz zní: „Zkuste telefon nechat v kapse a věnovat se jen svým přátelům. Bude to s váma cukat, ale věřím, že to zvládnete.“ Před nimi na vás ale čeká ještě pár překvapení, která budou postupně odhalena na redbull.cz/ben.

Benovu schopnost oslovit lidi oceňuje i Daniel Novák, Brand Activation Specialist for Sony Czech Republic & Slovakia: „Jsme velice rádi, že jsme se stali partnerem tak skvělého projektu, jakým „Red Bull Presents Ben Cristovao“ bezpochyby je. Ben je hudební značka, která ke společnosti Sony perfektně ladí a jeho díla dokonale mapují naši filozofii. Je originální, precizní a především dokáže v lidech probudit emoce a zájem, a to nás na něm baví.“

Red Bull Presents: Ben Cristovao - Brno: https://www.facebook.com/events/468098997260555/

Red Bull Presents: Ben Cristovao - České Budějovice: https://www.facebook.com/events/455981395168121/

EP KONTAKT

Aleiaio

Princezna

Plan ft. Osama Verse-Atile

Pro nas dva

Kontakt

+ 28. 6. bonusový track Chybíš

Zdroj: Jana Kalinová, Nedori

Pražská Rakušanka Marley Wildthing představuje singl a videoklip „Tunnelvision“

ČR: Marley je mladá písničkářka, vítězka letošní soutěže proslulého festivalu NOVAROCK. Pochází ze sousedního Rakouska, ale v současné době žije v Praze. Vystupuje od roku 2015, rok a půl se aktivně věnovala psaní písní na cestách po Evropě a USA. Hrála kdekoliv se dalo, v hudebních klubech i na ulicích, a v krátkém čase se stihla naučit ovládat různé nástroje a nabrat zkušenosti v hudební a pódiové produkci. V září roku 2018 vydala své první EP "CUBE".
 

25.06.2019
Autor článku: 
TZ/ika

V tuto chvíli představuje videoklip "Tunnelvision." Jde o první singl z připravovaného debutového alba. Píseň a video ztělesňuje Marleyinu myšlenku, která popisuje psychickou prázdnotu a depresi. V „Tunnelvision“ Marley nepřikrášluje, ani zbytečně nedramatizuje. Snaží se poukázat na to, že každý nepříjemný stav přejde. Chce to jen sílu, čas a někdy i pomoc druhých. Na konci každého tunelu je totiž světlo.

“Touto písní chci říct lidem, aby důvěřovali v sami sebe s jakýmkoliv problémem, který v sobě nosí. Je naprosto přirozené necítit se každý den skvěle, takže bychom si to měli připustit a akceptovat v sobě i ty nepříjemné pocity,” vysvětluje Marley.

Videoklip byl natočený týmem českých a slovenských profesionálů, v jehož čele stál režisér David Dougles, který s Marley vypracoval scénář i design scén.

"Poprvé jsme se s Marley potkali u příprav jiného videoklipu. Tam mi prozradila, že má vizuální představu o velice osobní a intimní skladbě, kterou právě nahrála. Vize Marley pro song "Tunnelvision" se mi zalíbila, tak jsme se domluvili, že jí k táhle písničce napíšu scénář.  Ten se jí nakonec velice líbil. Realizace i natáčení bylo velice příjemné. Marley je opravdový umělec-profesionál, takže jsme si všichni, náš štáb i herci natáčení užili. Výsledkem je velice povedený a krásný klip," říká David Dougles, režisér a scenárista.

„Přišla jsem se základní myšlenkou scénáře, kterou David a jeho tým převedl do krásného a upřímného videa. Také chci poděkovat mému producentovi Larssonovi za skvělou práci se mnou a kapelou ve studiu,” doplňuje Marley.

Na video se můžete podívat zde: https://youtu.be/rQs518R42Rg

Jako vítězka písničkářské soutěže si zahrála na Songwriter stage na legendárním rakouském festivalu NOVAROCK. Další festivalová vystoupení v současné době plánuje.

Tunnelvision: Hudba/text - Marley Wildthing, produkce - Larson Haakenstad (USA), natočeno ve studiu Faust v Praze

vizitka:

vlastním jménem Marlene Wilfing

Narozena v roce 1991 - věk 27

Pochází z Poysdorfu, dolní Rakousko

Studovala uměleckou střední školu se zaměřením na výtvarné umění, na Vídeňské universitě studovala nizozemštinu. Pracovala jako překladatelka.

http://www.marleywildthing.com/

https://www.instagram.com/marleywildthing/

https://www.facebook.com/marley.wildthing/

https://open.spotify.com/artist/6LfctniZ1m2kNXc4Y9kIgx

Zdroj: Zdena Selingerová, PR

Vlastním hlasem – o ženské emancipaci

PRAHA: Letos je to právě sto let, kdy ženy získaly v Čechách volební právo. Vlastním hlasem je výstava o ženské emancipaci, která právě probíhá v Náprstkově muzeu v Praze. Představuje hlavní ženské osobnosti, které sehrály zásadní roli při prosazení se ženy ve společnosti. S kurátorkou výstavy Emou Součkovou jsem hovořila o historii ženské emancipace.

Autor článku: 
Eva Klapka Koutová

Náprstkovo muzeum, ve kterém je možné výstavu navštívit, má s ženskou emancipací 19. století mnohé společného.

Dům U Halánků, současné Náprstkovo muzeum, patřil rodině Vojty Náprstka, který stál u zrodu Amerického klubu dam. Tento klub měl za cíl kultivovat „něžné pohlaví“. Konaly se zde přednášky nebo se organizovaly výlety pro ženskou společnost, kterých se ovšem čas od času účastnili i muži a děti. Cílem bylo vymanit ženy z domácího prostředí, jelikož v té době nemohly studovat a ani pracovat, a v důsledku toho měly omezené obzory. Neznamenalo to ale, že by snad byly méně inteligentní. Když nemáte přístup ke vzdělání, tak máte zkrátka menší rozhled.

 

Pojďme si přiblížit, jaké bylo postavení žen v 19. století.

Za společenskou normu bylo považováno, že se má žena díky své přirozené fyziognomii starat o děti a domácnost, zatímco muž je živitelem rodiny. Taková byla tehdejší situace, která byla považována za staletími ověřený řád, proti němuž není radno se stavět. Nebylo absolutně společensky přípustné, aby žena pracovala, dokonce to bylo považováno za určitou pohanu. Pokud některá z žen 19. století pracuje, jedná se většinou o ženy solitérní z nižší střední třídy, dělnice, služky – ženy, které jsou nuceny pracovat. Svůj příjem a určitou nezávislost měly také herečky a ostatní jevištní umělkyně, které ale také do určité míry stály mimo „spořádané ženy měšťanského prostředí“. Tento stav byl však dlouhodobě neudržitelný. I v řadách měšťanských žen je problém vdov a neprovdaných žen, které nemají kvalifikaci ani vzdělání a zůstávají „na obtíž“ v rodinách rodičů či sourozenců, kde pomáhají v domácnosti. Stávají se z nich tzv. staré panny. Důvodem je i to, že nemají věno. Takže jejich situace nesouvisí s tím, že by žena byla málo atraktivní, jde opravdu hlavně o ekonomické zajištění rodiny. To, že se dívku tzv. nepodařilo udat, bylo pro ženy velmi frustrující. Proto se derou o to, aby nejdříve mohly studovat a později, počátkem 20. století, přichází na scénu angažování se v politice a větší počet studentek vysokých škol.

 

Jak to bylo konkrétně se studiem žen?

V době 19. století existovaly vzdělávací instituce pro dívky jako například vyšší dívčí škola, která ale neměla status jako gymnázium. Dívky zde nezískávaly žádnou pořádnou kvalifikaci. Studovala zde především děvčata z dobře situovaných rodin – jednalo se tedy o prestižní záležitost. Učilo se zde vyšívání, francouzština atd. V této době ženy nesměly ani skládat maturitu. Anna Bayerová, pozdější lékařka, byla nucena odejít do Švýcarska, kde ji bylo umožněno skládat tzv. zkoušku dospělosti. O to, aby ženy mohly maturovat, usilovala Eliška Krásnohorská. Viděla v nich i budoucí vysokoškolské studentky. Setkávala se však s velmi negativními reakcemi. Lidé přecházeli na druhý chodník, když ji viděli. Nadávali jí, že se postavila proti staletému řádu a Pán Bůh ji potrestá. Přesto se jí podařilo založit dívčí gymnázium Minerva, kam v září 1890 nastoupily první studentky. V prvních letech ještě musely skládat maturitu na chlapeckých gymnáziích. Po čase dívky mohly maturovat i na Minervě.

 

A vysoké školy?

Vysoké školy se pro české ženy začínají otevírat rokem 1897, kdy je jim povoleno studium na filozofických fakultách. V dalších letech se přidávají další fakulty. Musíme si však uvědomit, že druhá polovina 19. století je už dobou, kdy je mnoho žen literárně činných. Literární svět byl k ženám otevřenější než např. výtvarné umění. Ženy výtvarnice nemohly studovat na akademiích, a tak se odcházely vzdělávat do zahraničí, což je i případ Marie Luisy Kirschner nebo Zdenky Braunerové, jejíž skicák s mužskými akty je zastoupen na výstavě. Kresba mužského aktu nebyla v Čechách pro ženu přijatelnou činností. Kresby vytvořila Braunerová v Paříži. Malířky také často zůstávaly neprovdané, například zmíněná Marie Luisa Kirschner i Zdenka Braunerová.

 

Jaké bylo srovnání se světem ohledně pozice ženy ve společnosti?

Úplně jiná je situace na americkém kontinentě, kde byla liberální společnost. Například Vojta Náprstek, který do Ameriky odešel, a pak se zase vrátil do Čech, viděl, že zde ženy leccos mohou, co doma ne. Podobně to vnímal i u své matky, která po smrti otce vedla rodinný podnik – lihovar. Na evropském kontinentě byla situace celkem srovnatelná, kromě liberálnějšího Švýcarska, kde ženy běžně studovaly na univerzitách. Pokud jde o vysokoškolské studium v ostatních zemích se ledy prolamují dříve než u nás, v Rakousku–Uhersku.

 

Postupem času začaly vznikat jednotlivé ženské kluby a spolky, které sdružovaly ženy. O jaké spolky šlo?

Například již zmiňovaný Americký klub dam (AKD), jehož členkou byla i Ludmila Barbora Šimáčková, sestra Josefy Náprstkové. Tato žena je zajímavá tím, že byla podnikatelkou – dealerkou šicích strojů, které Vojta Náprstek přivezl z Ameriky. AKD i Vojta Náprstek propagovali mechanizaci domácnosti –tzn. užívání přístrojů k ulehčení práce, aby se žena nemusela stále jen starat o domácnost, ale měla více času i na sebe. Jak už jsem se zmínila, AKD pořádala společné výlety a přednášky, a právě jednu z těchto přednášek, jež tehdy vedl J. E. Purkyně, navštívila také Anna Bayerová a Bohuslava Kecková, které se poté rozhodly odjet do Švýcarska studovat medicínu. První lékařkou v Čechách byla až o mnoho let později Anna Honzáková, která si speciálně Anny Bayerové velmi vážila, jelikož věděla, s jakými obtížemi se při své cestě za vzděláním musela potýkat.

AKD byl ale elitní třídou. Aby se žena do AKD vůbec dostala, musela být dobře situovaná nebo ji někdo musel doporučit.

Dalším sdružením byl např. Ženský výrobní spolek, který založila roku 1871 Karolína Světlá. Pod hlavičkou spolku fungovala škola, jež vzdělávala dívky v oblasti průmyslu a obchodu. Později zde probíhalo i vzdělávací zařízení pro ošetřovatelky a od roku 1873 organizace vydávala tzv. Ženské listy, které redigovala Eliška Krásnohorská.

 

Pokud ženy musely pracovat, bylo to v továrnách, prádelnách a podobně?

Ano. Žena se neměla prosazovat ve veřejném prostoru, čili jí bylo doporučováno, aby se zdržovala doma. Veřejně činný měl být pouze muž. Za všeobecně dobře přijímané překročení této hranice byla považována filantropie nebo sociální práce. Jednou ze zakladatelek sociální práce se stala Marie Riegrová – Palacká, která aktivně působila ve Spolku Svaté Ludmily, jenž se staral o chudinu, a převážně o dívky. Děvčata z nejchudší vrstvy obyvatelstva neměla žádné sociální zázemí a tím ani žádnou naději na jakoukoliv kvalifikaci. Spolek Svaté Ludmily navíc vytvořil tzv. Průmyslovou školu, která vychovávala například švadleny, což byla práce kvalifikovaná a v mnoha ohledech lepší než postavení služky v domácnosti.  Pracovní podmínky služek byly hrozné. Jejich pracovní doba prakticky nikdy nekončila. Byly stále v práci a neustále k ruce paní domu. Neměly žádný volný čas. Naopak ženy zaměstnané např. v továrně, měly jasně stanovenou pracovní dobu. Přestože byla tato pracovní doba nesnesitelně dlouhá, nakonec úderem určité hodiny skončila a ony se tak mohly odebrat domů, což služky nemohly, jelikož často bydlely u svého zaměstnavatele.

 

V jaké oblasti se ženy nejvíce emancipovaly?

Nesmírně důležitá činnost, která byla dobře vnímaná i společností, byla již zmíněná filantropie. V této době existovaly také herečky, zpěvačky. Stále ale většinová společnost zastávala názor (až do poloviny dvacátého století), že žena není příliš kreativní a není schopna sama něco vytvořit. Přijatelnější bylo obdivovat ženu pro její ženství, to znamená v oblasti reprodukční umění – hraje, zpívá, … zkrátka jen něco tlumočí. Přesto máme v této době i výtvarnice. Ty jsou ale vnímané velmi negativně, ve smyslu, že stejně jejich umění za moc nestojí.

 

V katalogu mě zaujala informace, že ženy například nemohly chodit ani do Sokola.

Je to tak. Bylo společensky nepřijatelné, aby se žena kdekoli veřejně prezentovala. Například dívčí tělocvik začala prosazovat Klemeňa Hanušová, která spolupracovala i s Tyršem a později navázala na jeho práci. Sport byl vnímán jako něco, co bylo určeno mužům. Klemeňa Hanušová se stala propagátorkou dívčího tělocviku, založila Tělocvičný spolek paní a dívek, jehož se stala náčelnicí. Zde vychovávala budoucí cvičitelky.

Jedním společným rysem emancipovaných žen 19. století je to, že se mnohdy realizují ve své profesi, ale zůstávají neprovdané. Bylo obtížné najít natolik tolerantního partnera, který by se dokázal vyrovnat s chytrou a ambiciózní ženou. To je případ i Klemeni Hanušové, Anny Bayerové – lékařky, nebo již zmiňované výtvarnice Marie Luisy Kirschner. Nikdy se neprovdaly a vzdaly se tak rodinného života.

 

Ze zákona prý musely žít učitelky v celibátu.

To je pravda. Tento zákon byl zrušen až na počátku 20. století. Bylo to zdůvodňované tím, že žena není schopná věnovat se profesi a zároveň se starat o vlastní rodinu. Jakmile se vdala, musela opustit profesi učitelky. Na učitelky byl kladen vysoký tlak. Krom toho, že se nesměly provdat, nesměly si žít tak, jak by chtěly. Zároveň se musely chovat téměř jak jeptišky. Nesměly večer nikam chodit, nesměly se zúčastňovat tzv. společenského života. Maximálně se angažovaly v nějakém ženském spolku.

Zároveň žena, která se realizovala v jakékoliv profesi, měla nižší plat než muž. Zdůvodňované to bylo tím, že žena nepotřebuje nikoho živit, protože se stará pouze sama o sebe a pokud pracuje, má zakázáno mít rodinu a plat má tudíž na parádu. Z dnešního pohledu je to samozřejmě úplný nesmysl.

 

Jakou roli v emancipaci žen sehráli muži?

Emancipace v českých zemích hodně souvisí s muži jako je Vojta Náprstek, později Tomáš Garrigue Masaryk. Muži se stávali podporovateli žen a bylo zde několik osvícených osobností. Ti stáli za jednotlivými aktivitami svých žen a podporovali je například finančně. Ve srovnání s Evropou byl tento přístup ojedinělý.

 

Jakým způsobem do procesu emancipace zasáhla první světová válka?

Velice výrazně. V době, kdy muži odešli na frontu, ženy zastávají jejich pozice. Jde opět o spíše pracovní místa nižší střední třídy, například dělnice v továrnách, průvodčí v tramvajích, ošetřovatelky. V této souvislosti také vzrůstá užívání např. uniforem u osob ženského pohlaví. Uniforma je tradičně považována za atribut muže a nyní ho nosí při své práci i ženy. V této době také vzrůstá prestiž žen jako hospodyň a matek, protože byl velký tlak na potravinovou úsporu. Na výstavě máme např. vystavenou Úspornou kuchařku od Anuše Kejřové, tedy knihu v té době k nezaplacení.

 

Dostali jsme se do První republiky, kde nastávají důležité změny.

Zásadní změnou je možnost volebního práva. Letos slavíme sto let od uzákonění, kdy ženy mohou vhazovat lístky do uren a zároveň mohou i kandidovat. To se však dělo už před první světovou válkou. Ačkoliv měly ženy zakázáno se sdružovat v jakémkoliv politickém spolku, v zákoně jim kandidatura nebyla vyloženě zakázána.  Toho samozřejmě několik z nich využilo a skutečně o přízeň voličů usilovaly, například Karla Máchová nebo Božena Viková Kunětická. Ta v roce 1912 opravdu uspěla. Do Zemského sněmu však nenastoupila, protože místodržitel hrabě Thun neuznal její zvolení a nepředal jí příslušná osvědčení. Ale to, že dokázala zvítězit, už něco znamenalo. Logicky ji totiž nevolily ženy, protože volit nesměly, ale volili ji muži. Byla to první vlaštovka. Po první válce se politicky už ženy angažují a nastupují do parlamentu.

 

Co se týče druhé světové války?

Tam je situace velice podobná jako při první světově válce. Ženy zastupují opět pozice mužů. Už v průběhu První republiky vzniká problém nezaměstnanosti. Několik chytrých hlav se dalo dohromady a usmyslelo si, že ženu živí manžel a že pracovat nepotřebuje a vše se vrací na začátek. Opět je ženám zakazovaná práce v určitých pozicích. Pokud se žena vdá a její muž má práci, má své místo opustit a uvolnit jej muži. To se děje už před druhou světovou válkou a změní se to, až když nastane krizová situace.

 

Druhá světová válka je celkově dobou útlumu a krizí společnosti. S nástupem komunistického režimu se to obrací.

Ještě před pár lety žena nesměla pracovat a nyní je veřejně proklamovaná emancipace, ale do té míry, že společenskou normou je zapojení ženy do pracovního procesu a do popředí jsou dávány opět dělnické profese. My se tu věnujeme i traktoristce Zlatě Medunové, která je zřejmě nejmladší traktoristkou v českých zemích. V patnácti letech si udělala zkoušky na řízení zemědělských strojů, ale setkávala se s velmi negativními hlasy, které ji zrazovaly od této profese – jakožto práci pro ženu nevhodnou.

Socialismus ženu tzv. zapřáhnul. Jednak musela pracovat, ale na druhou stranu zde neexistovaly žádné úlevy pro domácnost. S tím se, myslím, můžeme setkat i dnes. Když nějaká žena dělá kariéru, ozývají se hlasy: A má doma uklizeno? A co děti? … Pořád je společensky prosazováno, aby se ženy staraly o domácnost a děti, a pak teprve dělaly všechno ostatní. Socialistická superžena má dvě směny, a tenhle názor do jisté míry přetrvává i dnes.

 

Krásně se dostáváme do současnosti. V současné době je spousta feministických hnutí. Mnoho lidí by si mohlo říct: Co ještě chtějí? Co v současné době ženy potřebují, aby došlo k rovnocennosti.

Já myslím, že dnes jsou otázky různé. Spousta žen si nechce vybrat mezi kariérou a domácností a hledá způsob, jak vše skloubit. Otázky, které se dnes otvírají, jsou také například v oblasti platové nerovnosti. Také se mohou setkat s diskriminací, kdy chtějí mít děti a zaměstnavatel není schopen akceptovat, že po určitou dobu budou na mateřské. Na druhé straně mnoho zaměstnavatelů jde ženám naproti.

 

Proč se výstava se jmenuje Vlastním hlasem?

Chtěli jsme upozornit na věci, u kterých bychom dnes možná ani nevěřili, že tak skutečně byly. Například to, že ženy nemohly studovat, neměly volební právo a podobně. Je dobré si uvědomit, že emancipace jako celek stále žije a je potřeba, aby se ženy hlásily o svá práva, měly svůj vlastní názor a nenechaly si všechno líbit. Název výstavy symbolizuje potřebu mít svůj vlastní názor, být slyšet, vystoupit z řady. Postavit se hlasům, které říkají, co je pro ženu vhodné a co už ne. Když je člověk zticha a nechá si všechno líbit, věci se dopředu nepohnou.

 

Nová kniha představí Havlíčkobrodsko z nebe

KRAJ VYSOČINA: Okres s relativně zdravým a čistým životním prostředím, to je Havlíčkův Brod. Protéká zde vodáky oblíbená a zpěváky opěvovaná řeka Sázava s přilehlou přírodní rezervací Stvořidla, která je cílem mnoha turistů. Údolí Doubravy láká ke klidným procházkám nejen zamilované.

Autor článku: 
Mgr. Jitka Mlčáková

Havlíčkův Brod je rodištěm Karla Havlíčka Borovského, zde si můžete prohlédnout stálou expozici o životě a díle tohoto významného rodáka. Významnými rodáky byli také hudební skladatel Jan Václav Stamic a malíř Otakar Štáfl. Na brodském gymnáziu studovaly takové osobnosti jako byli Josef Dobrovský, Bedřich Smetana, Jan Zrzavý i Karel Havlíček Borovský.

Mezi významné památky patří hrad v Lipnici nad Sázavou - kamenný strážce Posázaví. Jeden z nejmohutnějších českých šlechtických hradů, založený na počátku 14. století mocným rodem pánů z Lichtemburka, který se stal později sídlem bohatých Trčků z Lípy. Můžete si zde prohlédnout archeologickou expozici, gotickou kapli a rozsáhlá sklepení s bývalou hodovní síní Jindřicha z Lipé, z hradu se můžete kochat jedinečnými vyhlídkami do okolního kraje.

Lipnice nad Sázavou je neoddělitelně spjata se jménem světoznámého humoristy Jaroslava Haška, který zde napsal svoje nejslavnější dílo.

Dalším zajímavým místem je Ledečský hrad, který se řadí mezi nejstarší šlechtické hrady v Čechách a je jediným dochovaným hradem středního Posázaví. Tento složitý komplex hradu se vypíná na vápencovém ostrohu nad řekou Sázavou, kde vévodí krajině a městu Ledči nad Sázavou. Pokud se rozhodnete prohlédnout si hrad i uvnitř, vybrat si můžete z několika prohlídkových okruhů nebo vystoupat po 111 točitých schodech na hradní věž odkud je nádherný výhled na město a Posázavskou krajinu s řekou Sázavou.

Při návštěvě tohoto kraje zavítejte také do Přibyslavi, kde se nachází muzeum hasičského hnutí.

Krásy tohoto okresu budou zachyceny pohledem ptáků v nové knize Havlíčkobrodsko z nebe, právě probíhá letecké fotografování a sbírání informací a zajímavostí v terénu, o které bude kniha doplněna.

Kniha by měla vyjít začátkem příštího roku a bude k dostání v informačních centrech, na stránkách nakladatelství i v knihkupectvích.

 

 

Petra Polifková představí v Prague Gallery svou „Rozlučku se svobodou“

PRAHA: V pražské Prague Gallery – Art of Bathrooms bude v období od 27. června do 14. srpna k vidění výstava malířky Petry Polifkové – Rozlučka se svobodou. Její obrazy zachycují specifickou intimitu jednotlivých okamžiků a význačné jsou také osobitou barevností, která dodává všednosti zcela jiný rozměr. Vernisáž se uskuteční 26. června od 18 hodin.

od 26.06.2019 do 14.08.2019
18:00
Autor článku: 
TZ/klapka

V průběhu prázdnin budou mít návštěvníci Prague Gallery možnost proniknout do okamžiků všedního dne malířky Petry Polifkové. Výstava Rozlučka se svobodou ukazuje proměnu nejen v díle, ale i v životě autorky. Dřívější náměty spojené zejména se studentským životem a trávením volného času nahrazují nová témata, jež jsou propojena zejména s rodinnou a rodinným zázemím celkově. To, co v obrazech Petry Polifkové však zůstává, je specifická intimita malířských výpovědí a osobitá barevnost, která přetváří realitu všedního dne do obrazu zářivého světa.

Petra Polifková (nar. 1985) vystudovala pražskou Akademii výtvarných umění a působila v malířském ateliéru prof. Jiřího Sopka. Studium si v letech 2008-2010 rozšířila pobytem na Hochschule für bilbende Künste v Drážďanech v ateliéru malby a grafiky profesora Petera Bömmelse, kde nasbírala cenné zkušenosti.

Náš kopec - Velký Javorník očima fotografů

PŘÍBOR: Příroda, ticho, les a klid... Město Příbor a Fotoklub Příbor si Vás dovolují pozvat na VERNISÁŽ VÝSTAVY fotografií NÁŠ KOPEC z hledáčku čtyř fotografů Petra Lenarta, Lenky Malinové, Dušana Svobody a Milana Víchy. Vernisáž se uskuteční ve středu 3. července 2019 v 17.00 hod., Galerie v radnici, 1. patro Městského úřadu Příbor.

od 03.07.2019 do 03.09.2019
Autor článku: 
TZ/ika

Výstava potrvá do 3. září 2019.

Kulturní dům Příbor, Lidická 560

Městský úřad Příbor, náměstí Sigmunda Freuda 19

742 58  Příbor

kulturnidum.pribor.eu

www.pribor.eu, facebook

Slova mají křídla

PRAHA: Přátelé dobré literatury jsou zváni na 67. literární večer Slova mají křídla. Vzpomínat se v Dobré trafice bude na dva autory - Petra Skarlanta a Jiřího Stránského.

26.06.2019
19:00
Autor článku: 
TZ/ika

Červnový večer SMK v Dobré trafice bude věnován zejména vzpomínce na Jiřího Stránského a Petra Skarlanta. Renata Kalenská tu totiž divákům přiblíží knihu, kterou s Jiřím Stránským těsně před jeho smrtí stačila sepsat, a o osobních setkáních s tímto klasikem pohovoří i Jana Červenková. 26. 6. od sedmi večer Vám představíme i současnou pozoruhodnou renesanční osobnost: Miroslava Svobodu, který je nejen básníkem, ale i špičkovým chirurgem a hlavně vynálezcem nového typu katetru, který má šanci změnit k lepšímu svět medicíny... Pořad uvádějí Lubor Falteisek a Dušan Spáčil.

https://www.facebook.com/slovamajikridla/

Ke 101. výročí založení ČSR představí 101 + 101 leteckých pohledů na Česko a Slovensko

ZLÍN: CBS Nakladatelství s.r.o. oslaví kulaté výročí založení Československa netradičně - o rok později a speciální knihou leteckých fotografií. „Po úspěšné oslavě kulatého výročí jsme se rozhodli slavit i 101. výročí založení Československa a proto nová kniha ponese název 101 + 101 leteckých pohledů na Česko a Slovensko,“ přibližuje plány obchodní ředitelka nakladatelství Blanka Imramovská.

Autor článku: 
Alice Šplíchalová

Připravovaná kniha je zároveň i ojedinělou publikací tohoto typu od rozdělení na dvě samostatné republiky. „Kniha bude obsahovat výběr těch nejlepších leteckých záběrů na Česko a Slovensko a to rovným dílem 101 fotografií z Česka a 101 ze Slovenska,“ říká Blanka Imramovská.

Do projektu se mohou zapojit obce, města, školy i firmy a pomoci tak s tvorbou této ojedinělé knihy. Získají tím jak hodnotný dárek pro své obchodní partnery, kolegy, zaměstnance, hosty a přátele, tak i prezentaci v knize, kde představí své úspěchy ve všech koutech Česka, Slovenska a v zahraničí, tak i. Kniha vyjde v říjnu 2019 ke 101. výročí založení Československa, očekávaný náklad přesáhne 10 000 ks a bude k dostání na e-shopu nakladatelství, u partnerů, v informačních centrech i knihkupectvích.

CBS Nakladatelství v edici Česko z nebe postupně přináší knihy leteckých pohledů na jednotlivé regiony Česka. Edici zastřešuje kniha Česko z nebe mapující celé Čechy, Moravu a Slezsko. S počtem 110 580 výtisků obsahujících 2 836 leteckých fotografií se tak právem zapsali do České knihy rekordů.

Český filmový plakát 1931 - 1948

KARLOVY VARY: Unikátní výstavu filmových plakátů a dobových dekorací a kostýmů připravilo na hlavní část sezóny Muzeum Karlovy Vary ve spolupráci s Muzeem hlavního města Prahy a Barrandov Studiem. V pozměněné formě byla výstava již k vidění v Praze, Bratislavě, Vilniusu a dokonce i v Petrohradu. Vernisáž začíná v 17 hodin.

od 27.06.2019 do 01.09.2019
Autor článku: 
Romana Borusíková

Návštěvníci karlovarského muzea mohou obdivovat na šest desítek  filmových plakátů z let 1931 až 1948 ze sbírkových fondů Muzea hlavního města Prahy. To jich má ve sbírkách na tři tisíce,  z toho čtyři stovky tzv. nudlí - plakátů o rozměrech  třicet centimetrů na šířku a sto centimetrů na výšku. Tato forma filmových plakátů se masově rozšířila po vzniku zvukového filmu na počátku 30. let 20. století a jejich popularitě pomohla i rychle se rozšiřující technologie levného ofsetového tisku. Charakteristickým rysem tohoto typu plakátů byla skládanka z několika obrazů nebo postav doplňovaná velkými plochami výrazných barev.

V odborných kruzích byl kvůli svému grafickému ztvárnění český filmový plakát první republiky, za protektorátu a v krátkém polodemokratickém období po 2. světové válce v letech 1945 – 1948 naprosto odsouzen a označován jako kýč. Tyto „nudle“ ale byly především skvělými reklamními produkty. Kouzlo a naivitu v těchto plakátech nalézáme teprve v dnešní době. Časovým vymezením výstavy jsou léta 1931–1948, tj. počátek zvukového filmu a dokončení úplného zestátnění československé kinematografie v roce 1948.

Na výstavě je možné potkat se třeba s Adinou Mandlovou, Oldřichem Novým a jinými postavami herců v životní velikosti. Nahlédnout lze do dobové dekorace kulis a šatny filmové hvězdy. Za povšimnutí rovněž stojí dobová kamera s režisérskou klapkou a scénářem. Celou výstavu oživují originální kostýmy k některým filmům uvedených na plakátě, například kostým k filmu Maryša z roku 1935, jejíž hlavní roli ve filmu ztvárnila Jiřina Štěpničková. Zajímavá je rozhodně - zejména z hlediska možnosti porovnání s realitou - i ukázka z filmu Tři vejce do skla režiséra Martina Friče z roku 1937, kdy Vlasta Burian vystupuje na karlovarském nádraží a nechá se vézt městem až k hotelu Richmond.

Na závěr prohlídky si mohou návštěvníci posedět v dobové kavárně. A pokud budou mít dostatek času,  neměli by si rozhodně nechat ujít návštěvu stálé expozice, která zaujme malé i velké návštěvníky.

V době filmového festivalu je muzeum otevřeno denně, od 8. července vždy mimo pondělí v době od 10 do 18 hodin.

 

SOUVISEJÍCÍ FESTIVALO AKCE:

29. 6., 14.00 hodin

Den pro festival: Otevření nové knihy filmového historika pana Pavla Jirase BARRANDOV IV.

Kniha je pokračováním rozsáhlého triptychu o historii Barrandov Studia a zároveň i jiným pohledem na léta 1945 - 1960, ve kterém se autor snaží do povědomí veřejnosti vrátit některé osobnosti, které pod tlakem předešlého režimu zmizely z historie veřejného života. Kmotry knihy budou generální ředitel společnosti Barrandov Studio a.s. Petr Tichý a kameraman Ivan Šlapeta, držitel ocenění za celoživotní kameramanské dílo. Knihu bude možné zakoupit za zvýhodněnou cenu na následné autogramiádě autora.

 

29. 6., 15.30 hodin

Den pro festival: Šťastný nový rok s Barrandov Studiem

Tisková konference k nově chystané romantické vánoční komedii režiséra Jakuba Kronera Šťastný nový rok. Účast přislíbila rozsáhlá delegace hereckých hvězd současné české a slovenské kinematografie. Tisková konference je přístupná veřejnosti.

 

30. 6., 15.00 hodin

Den pro festival: Křest knihy Thomase Blanca

Herečka Eva Holubová představí mladého autora žánru sci-fi survival Thomase Blanca a slavnostně otevře jeho knihu „Ve jménu zítřka“ s podtitulem „Jeden člověk může změnit celý svět, pokud nenechá svět, aby změnil jeho“. Knihu můžete získat za zvýhodněnou festivalovou cenu na následné autogramiádě autora.

Přihlas svůj film na hradecký filmový festival!

HRADEC KRÁLOVÉ: Festival nezávislého filmu Cinema Open připravuje 10. jubilejní ročník, který proběhne 29.-30. 11. v Bio Centrál v Hradci Králové. Tvůrci filmů se mohou již nyní hlásit na www.cinemaopen.cz, kde najdou přihlášku, podmínky a archiv filmů i fotogalerii.

30.11.2019
Autor článku: 
Centrum uměleckých aktivit Impuls HK

Součástí festivalu je vyhlášení Ceny Vortex nezávislému filmu roku, který obdrží finanční odměnu od Královéhradeckého kraje.

Festival loni navštívilo téměř 600 diváků a podpořil ho svou účastí producent filmů režiséra Olma Omerzu Jiří Konečný, Marek Dobeš, herec Ondřej Malý, Tariq Hager (zakladatel Prague film school) a režisér Pavel Pljuskov.

Velký zájem byl nejen o filmy samotné, ale i o tzv. master class – besedy s režiséry, scénáristy a dalšími osobnostmi filmového odvětví.

Na letošní rok chystá festivalový tým pro účastníky i diváky řadu novinek a vylepšení. Sledujte Facebook festivalu a pokud nechcete jen přihlížet, přidejte se do realizačního týmu!

Festival pořádá Centrum uměleckých aktivit, Impuls Hradec Králové za podpory Ministerstva kultury, Královéhradeckého kraje a statutárního města Hradce Králové.  Jeho posláním je šíření povědomí o nezávislém filmu a jeho tvůrcích, poskytnout jim možnost setkávání a odborných besed.

 

 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Knihy, literatura, média