Návraty k hodnotám

V Ostružně, při mši 22. února, kupodivu zpívá a hraje jičínské Literátské bratrstvo, a to dnes, kdy na barokní éru už mnozí jen vzpomínají. Tehdy zakládali měšťané tzv. literátská bratrstva, zájmová uskupení pěstující bohoslužebný zpěv. Mezi ně zpravidla patřily významné osobnosti, ale i osoby z nižších vrstev. A takové to letos bylo v Ostružně.

Krásná ostruženská fara bývá opuštěná, ale pro tento den to neplatí. Ve vstupní hale plápolá krb. Uprostřed je stůl – vlastně několik stolů sesazených dohromady – a na nich domácí chleba, škvarky, tlačenka, obzvláště dobrý koláč zvaný Hraběnčin řez i další sladkosti. Ještě se může jíst do sytosti, Popeleční středa bude až za tři dny...

Muzikanti a někteří věřící i nevěřící se hřejí u krbu, rozprávějí a pochutnávají si. A také si čtou letáčky na zdi o tom, co všechno vlastně občanské sdružení Trinitatis Societas dělá a co chce dělat. Najednou ale Michal zatroubí a jdou se oblékat masopustní masky. Medvěd, babky, ponocný, jezdec na koni.

Na návsi se přidává harmonikář a k němu další maškary. Putování po vsi začíná. Ve staveních hospodyně nalévají, na tácu jsou úžasné koblížky...

Barokní kostel Povýšení svatého Kříže, fara a sochy kolem, to je úžasné místo, které zavazuje. I proto vzniklo sdružení Trinitatis Societas, aby ducha minulosti, muziku i krásné staročeské zvyky zachovalo a rozvíjelo. Farní budova přímo vybízí k tomu, aby tu vzniklo kulturní centrum, místo pro setkávání, kde by se pěstovala barokní muzika a pracovaly tu tvůrčí dílny.

Obnovení klasického masopustního průvodu je jedním z prvotních cílů tohoto občanského sdružení. V plánu pro letošní rok však má i zorganizování staročeských Velikonoc, poutě, posvícení s příslušným procesím i letní muzikantské dílny.

Krásný a bohulibý záměr, leč obtížný. Nejen kvůli penězům. To ukázal i právě proběhnuvší masopust. Nebyla to totiž akce celé vesnice, ale spíše několika nadšenců z okolí, z Jičína a z Prahy. Je všechny spojuje barokní muzika, ta zpívaná a hraná na historické nástroje. A tak tu byly loutna i její větší varianta teorba, flétny a varhánky. Lidé ze vsi, vedení harmonikářem, se k průvodu nakonec přidali, ale trochu nesměle. A bohužel – bylo jich jen pár. Asi bude ještě chvíli trvat, než se dokonale sladí harmonika s historickými dudy. V praxi, i jako příměr.

Ono totiž obnovit zpřetrhané historické vazby ke krajině, ke stavbám v ní, ale i mezi lidmi, nepůjde tak rychle. První krok již učiněn byl. A genius loci bude zajisté nápomocen.

proChor

(redakčně upraveno)