Mezi jinými pozvání přijali například Dott.ssa Klára Paclíková (předmět odborného zájmu - archeologie antického období a podmořská archeologie se specializací na proces technické dokumentace podmořských objevů) a Mgr. et Mgr. Michal Preusz (předmětem odborného zájmu - historie a archeologie raného novověku, tzv. post-medieválního období ), jenž od roku 2013 provádí výzkumy v areálech antických měst Castrum Novum a Pyrgi ve spolupráci s Laboratoří archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a Archeologického ústavu Filozofického ústavu téže univerzity. Přednáška obou specialistů v daném oboru se věnovala právě podmořské archeologii a podle hojné účasti z řad studentů se ukázala býti velmi atraktivním tématem jak pro současnou, tak budoucí generaci.
Mezi hlavní důvody pro organizaci programu Zvaných specialistů nepochybně také patřil záměr představit studentům magisterského oboru možnosti, v nichž by se někteří z nich po dokončení studia mohli případně sami realizovat či situace, v nichž by se eventuálně jako odborníci v daném oboru mohli ocitnout. Například, pokud by se některý z nich v budoucnu rozhodl pro výkon kurátorské činnosti.
Snad také proto, že tato možnost není zcela vyloučená, ba naopak je více než pravděpodobná, přednáška připravená docentkou Ladou Vackovou-Hubatovou, která proběhla 7. dubna 2016, byla na téma Užití, využití i zneužití folkloru a lidového umění. Ve své podstatě šlo o jakési zpětné ohlédnutí a do jisté míry i kritické zhodnocení nedávno ukončené výstavy Budování státu. Reprezentace Československa v umění, architektuře a designu. Expozice, pořádaná Národní galerií v Praze a Vysoko školou uměleckoprůmyslovou v Praze, jež byla k vidění v prostorách Veletržního paláce od 20. listopadu 2015 do 7. února 2016, se bohužel setkala s chladným přístupem návštěvníků, a nedočkala se ani příliš kladného hodnocení z řad kritiků umění.. Tento výstavní projekt byl podporován Ministerstvem kultury České republiky v rámci programu NAKI (aplikovaný výzkum a vývoj národní a kulturní identity) .
V závěrečné diskuzi došlo k nastínění možných důvodů tak kontroverzních ohlasů obecné kritiky výstavy, vůči kterým se nejednou byli nuceni ohradit i samotní členové realizačního týmu výstavního projektu. Za prvé hlavním cílem výstavy bylo ukázat jak chtěl stát budovat svou identitu prostřednictvím umění, architektury a designu, přičemž umění financované státem, které plnilo reprezentační funkci na oficiálních státních výstavách v tehdejší Československé republice, ale i v zahraničí, nemuselo vždy mít vtisknutý punc „zaručené kvality“. Tehdy vysloveně nešlo o to, aby se umění vyznačovalo kvalitou, autenticitou či inovací, což jsou kritéria pro to, z jaké pozice je umění hodnoceno v dnešní době. Koneckonců sami členové realizačního týmu uznali, že možná pávě na tento aspekt nedostatečně poukázali a nevyzdvihli jej.
Další vlna negativní reakce na výstavu se zaměřila na práci architekta Tomáše Svobody, který byl kritizován za jednoduchost, prostost až úspornost architektonického řešení výstavních prostorů. Ovšem právě ona kritizovaná jednoduchost byla napůl skrytým, napůl veřejným záměrem dané výstavy, které šlo o deratizaci oficiálního stylu. Z části tento záměr cílené „úspornosti“ vzešel i z nutnosti vyjít z omezených finančních prostředků, které byly pro výstavu uvolněny.
Zkrátka a dobře, kurátor výstavy přijímá v profesním životě jakousi roli režiséra, který se po uvedení filmu do kin stává hlavním terčem kritiky. V konečném výsledku záleží vždy jenom na něm, jak se k této roli, případně k následkům plynoucím z povinnosti této role postaví.
Dodatek článku: Reakce Jindřicha Vybírala, historika umění, profesora Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a spoluautora výstavy Budování státu. Reprezentace Československa v umění, architektuře a designu. na jednu z recenzí k dané výstavě najdete zde: http://artalk.cz/2016/01/06/re-vystava-budovani-statu-v-ng-v-casopise-respekt-512015/
