Archiv textů

ČR-ZAHRANIČÍ: Před více než deseti lety jsem s kolegy natáčela dokument České kořeny ve Švýcarsku, v němž kromě dalších zajímavých osobností vystupovali i manželé Exnarovi. S Mášou Exnarovou, vynikající dámou, která blízko Basileje provozovala malou českou galerii, kde se konaly i koncerty, od té doby udržuji stálý kontakt. V létě však v mém e-mailu přistála zpráva od Dannyho Exnara, mladšího z Exnarových synů, kterého jsem sice tehdy nepotkala, ale z vyprávění věděla o jeho úspěšné herecké i hudební dráze. Jako jediný Čech (a zároveň Švýcar) dostal příležitost natáčet s režisérem Romanem Polanskim v jeho posledním filmu The Palace. Film měl v září premiéru na festivalu v Benátkách a Danny zde hraje výraznou postavu Čecha Václava, která sekunduje americkému herci Mickeymu Rourkovi a dalším hlavním postavám filmu vzniklém v mezinárodní koprodukci. Podle jeho slov to byla nesmírně zajímavá a také velmi náročná práce, protože Polanski je perfekcionista a vyžaduje od herců maximální výkon. „Odbornost a kondice tohoto devadesátiletého režiséra je neuvěřitelná. Co nás při práci spojovalo, to byl slovanský humor.“, psal mi Danny Exnar. A protože měl nedávno možnost přijet do Prahy, a film The Palace bude mít 21. 12. premiéru také v českých kinech, vznikl následující rozhovor. Není ale zdaleka jen o kontroverzním filmu, jehož děj se odehrává ve známém švýcarském hotelu v Gstaadu o půlnoci na přelomu tisíciletí, kde se sešla oslavit příchod roku 2000 řada poněkud bizarních postav. Je také o pozoruhodné cestě česko-švýcarského herce Dannyho Exnara za svými sny.

ČR: Když se v roce 1979 hrála v pražském Realistickém divadle navzdory zákazu z vyšších stranických míst prvotina Daniely Fischerové Hodina mezi psem a vlkem, došlo jen na tři beznadějně vyprodané reprízy. Při té poslední už dokonce hlídkovala před divadlem policie. D. Fischerová se tak dostala rovnou mezi zakázané autory a na další realizace svých her musela nadlouho zapomenout. Přesto pro ni mělo slavné představení, které režíroval Luboš Pistorius, velký význam. "Bylo mi tehdy jedenatřicet a úplně poprvé jsem měla pocit, že mě někdo bere vážně," vzpomíná. "Do té doby mi kromě dětských omalovánek a leporel nic nevyšlo. A když chybí odezva a pořád jste šuplíkový autor, nikdy nemůžete věřit, že na to máte, že vaše spisovatelství není nějaký osudový omyl."  V tomto směru dnes může být Daniela Fischerová klidná. Má za sebou několik dalších divadelních her, filmové scénáře, úspěšné mikrohry pro Český rozhlas, oceněné i na mezinárodním poli, bohatou tvorbu pro děti a dlouhou řadu prozaických knih. V našem rozhovoru se zastavíme také u jejího zájmu o psychologii a neverbální komunikaci, kterou vyučovala i účastníky amatérských přehlídek Jiráskův Hronov a Loutkářská Chrudim.

POTŠTEJN: Česká republika je kulturním státem a má se v tomto ohledu čím pochlubit, jeho velká síla tkví v hojném kulturním a uměleckém dění v menších sídlech a obcích. Často se v Národním informačním a poradenském středisku pro kulturu (NIPOS) setkáváme s dotazy, kolik lidí v České republice se vlastně věnuje ve svém volném čase umění a kultuře, a zda a jak by se tomuto sektoru dalo pomoci. Proto představujeme Ochotnicko-čtenářskou besedu Orlice, soubor amatérských divadelníků z Potštejna, který byl v roce 2009, po cca 45leté přestávce, opět obnoven. Principálem souboru a iniciátorem řady kulturních akcí přinášejících místu vítané oživení je Ondřej Sedláček, na kterého jsme směřovali několik anketních otázek.

BRNO: Nový podcast Místní kultury představí hudebního skladatele, vědce a vysokoškolského pedagoga Miloše Štědroně. Narodil se v roce 1942, ale rozhodně nepomýšlí na odpočinek, naopak stále komponuje a věnuje se svým studentům na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Jeho odborný zájem patří především dílu Leoše Janáčka (v titulu jedné své knihy tomu říká "celoživotní janáčkování"). Známý je ale i jako skladatel, který je doma v různých žánrech od hudby pro inscenace brněnského divadla Husa na provázku až po komorní opery. V našem podcastu bude řeč o jeho písničkách ze slavné Balady pro banditu, přátelství s Ivou Bittovou, janáčkovských inspiracích i o tom, proč rád vyučuje, ale nerad zkouší své studenty.