středa
19. června 2019
Svátek slaví: Leoš
Plakát výstavy
© Archiv organizátorů



Výstava Od ucha k uchu připomíná sdružení Šafrán

PRAHA: Všichni milovníci tuzemského folkového písničkářství určitě znají sdružení Šafrán. V letošním roce si připomínáme čtyřicet let od rozehnání, tedy násilného ukončení jeho činnosti. Při této příležitosti si zájemci mohou vybrané osobnosti a události připomenout na výstavě Od ucha k uchu aneb Fenomén Šafrán, kterou v Klementinu od 15. listopadu do 15. ledna 2019 pořádá Národní knihovna ČR společně s nakladatelstvím Galén. Právě to se tvorbě písničkářů ze Šafránu soustavně věnuje. Výstavu hostí budova Klemenntina.

od 15.11.2018 do 15.01.2019
16:00
Autor článku: 
Karel Souček

Něco z historie

Český písničkář Petr Lutka má ve „svém“ spise StB v roce 1978 nenápadnou větu: „Existovalo sdružení ŠAFRÁN v Praze, které sdružovalo písničkáře a které bylo rozpuštěno.“ Konec Šafránu jako vítězství StB? Ne, jen jeden z konců, kterých náš folk zažil požehnaně… Ale vraťme se na začátek.

 

Duch šedesátých let

Koncem šedesátých let byly v Praze k vidění načerno vylepované plakáty s ozdobnými písmeny Hutka - Veit, na I. festivalu Country - Western v březnu 1967 vyhrál v soutěži jednotlivců Vladimír Merta, na hradecké pedagogické fakultě studentka Dagmar Voňková dospěla k poznání, že učitelkou nebude a zamířila do Krkonoš psát své první písně, v Karlíně studoval zblízka chuligánské písně Vlasta Třešňák a v přerovské střední ekonomické škole se nudil Petr Lutka. Pět „pionýrů“ první generace našeho folku. Srpen 1968 vypálil stigma celé generaci a normalizace vše, co ještě žilo, zadupala. Karel Kryl odešel v září 1969 do exilu a předběhl o desetiletí své následovníky.

"Atmosféra Hutkových koncertů se dá popsat jen stěží. Narváno bylo pokaždé k nedýchání. Všichni znali jeho písničky a přidávali se k němu čistým zpěvem. Do oprýskané malostranské zdi jeho fandové vyryli nápis „Hutka je Bůh“." Vlasta Chramostová

 

Tyjátr písničkářů a Šafrán

V době začínající normalizace se podařilo Jaroslavu Hutkovi získat ředitele divadla Atelier pro ideu pravidelných pořadů písničkářů. Přizval k sobě neúnavného propagátora poezie Mirka Kováříka a dva kolegy: Mertu a Třešňáka. Tyjátr písničkářů jim pomohl přežít nejhorší měsíce. Sezóna utekla a bylo nutné pokračovat jinde. Hutkovi bylo jasné, že ve více lidech to jde lépe, a vymyslel Šafrán. A tak v husákovském podhradí vykvetl Šafrán, pod jehož hlavičkou vystupovaly i další osobnosti našeho folku: Bohdan Mikolášek, Vladimír Veit, trio Marsyas, Jan Burian s Jiřím Dědečkem, host ze zahraničí Zuzana Homolová, ale i Jiří Černý se svými poslechovými pořady a Mertův a Mišíkův Čundrground… "Onehdy kdosi prohlásil, že kdyby Bob Dylan slyšel Mertu, chtěl by mu dělat producenta..." Jiří Černý

Šafrán byl volné sdružení muzikantů. Jejich neorganizovanost později tak překvapila estébáky: nejsou nikde registrovaní a není je kde zakázat! Manažerem se stal Jiří Pallas, který organizoval koncerty a hledal cestičky k další prezentaci na veřejnosti. Zlatá éra našeho folku. 

Kluby byly narvané k nedýchání a sláva hvězd Šafránu se neoficiálně šířila. Tisíce koncertů, pár nahrávek vyšlo i oficiálně, ale to hlavní je, že Šafrán vychoval dvě generace posluchačů. Přes veškeré snahy se estébákům nepodařilo v Šafránu najít udavače.

Dále je to historie. Zájem komunistické moci sílil, po Chartě 77 vygradoval. Někoho čekala nucená emigrace a s těmi, co zůstali doma, se režim nemazlil. Po Hutkově odchodu do Holandska mohli estébáci s klidem napsat do Lutkova spisu poznámku z první věty. Jiří Pallas ve svém exilovém labelu vydal dvadvacet slavných desek, doma se střídaly úspěchy s prohrami. V osmdesátých letech se prosadila druhá generace našeho folku a zejména trio Nohavica, Plíhal a Dobeš zaměstnalo jistě řadu úředníků. A exŠafránoví hudebníci chytli nový dech.

 

Legenda Šafrán

Duch Šafránu byl silný a nakažlivý i pro ty, co jej nezažili. I po letech fanouškové kopírovali staré i nové nahrávky, opisovali texty, Třešňákovy povídky, Hutkovy fejetony, písně se nadále šířily od ucha k uchu. Šafrán naučil další generace vytvářet, uchovávat a hlavně šířit kulturu, kterou lidé potřebují, a která je – jak přesně popsal Ivan Jirous – naprosto nezávislá na kultuře oficiální.

Doprovodnou součástí výstavy budou i dvě akce v Knihovně Václava Havla: tematický poslechový pořad Jiřího Černého (12. 12. 2018) a neformální setkání-beseda s písničkáři bývalého sdružení Šafrán (17. 12. 2018).

Mohlo by vás také zajímat...

PLZEŇ: Období socialismu a následná Sametová revoluce přinesly změny do politické, společenské a hospodářské sféry. Bytostně se ale také dotkly kultury, včetně architektury. Architekt Jan Soukup působil v době socialistického Československa v národním podniku Stavoprojekt. Po revoluci si založil soukromou architektonickou kancelář. O atmosféře doby minulé i té současné jsme spolu vedli rozhovor.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní, Památky, Živé umění
Články a komentáře
19.06.2019

PRAHA: Mezinárodní porota Trebbia ocenila v oblasti podpory kultury a umění podnikatele a filantropa Milana Fiľa. Cenu si převzal v rámci benefičního galavečera 18. ročníku této akce ve Španělském sále Pražského hradu.

Celá ČR, Hl. m. Praha
Ostatní, Živé umění
Co se děje
19.06.2019

ČR: Projekt, který byl realizován u příležitosti oslav 100. výroční vzniku Československé republiky se nyní, poté co byl oceněn 70 000 spokojenými návštěvníky a dokončil svou 4 500 Km dlouho cestu po České republice a na Slovensku, dočkal i ocenění od odborné poroty soutěže.

Celá ČR
Ostatní
Co se děje
18.06.2019

ČR: Národní památkový ústav se letos stal poprvé partnerem mezinárodního filmového festivalu (ne)herců s mentálním a kombinovaným postižením Mental Power Prague Film Festival. Autoři tří filmů, které byly oceněny odbornou nebo diváckou porotou, získávají možnost natočit film pro příští 14. ročník na vybrané státní památce ve Středočeském, Ústeckém nebo Karlovarském kraji.   

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Handicap, Soutěže a festivaly
Co se děje
18.06.2019