úterý
16. října 2018
Svátek slaví: Havel
B. Habartová



Vyrobit lidový kroj není lehká práce

UHERSKÉ HRADIŠTĚ: Slovník spisovného jazyka českého definuje kroj jako „oděv výrazných znaků vyznačující obyvatele určitého kraje…“ Na Moravě se nošení kroje uchovalo podstatně déle než v Čechách.

I dnes se tam při výjimečných příležitostech jako jsou například hody nebo poutě nosí sváteční oblečení. Kromě toho je velká poptávka po krojích z řad členů folklorních souborů. To přináší potřebu šití nových, ale také nutnost údržby těch starých. Božena Habartová z Uherského Hradiště to vše zvládá na jedničku, a právě proto vloni převzala z rukou ministra kultury ocenění Nositel tradice lidových řemesel v oboru výroba mužských lidových krojů.

Šití soukenných součástí mužského kroje nebyla nikdy jednoduchá a lehká záležitost. I v minulosti tyto práce prováděli jen opravdu dobří krejčí, kteří kromě znalosti šití klasických pánských obleků museli zvládat i množství dalších speciálních technik typických pro zdobení mužských krojů. Například šlo o výšivky ornamentů pomocí textilních stužek. Ty se hned v několika šířkách uplatňují zejména na nohavicích. Vzniklá výšivka je sice plastická, avšak barevně nenápadná.

Na počátku byla práce ve Slovači

Božena Habartová se vyučila dámskou krejčovou v odborném učilišti ve Vizovicích. Poté nastoupila do družstva umělecké výroby Slovač v Uherském Hradišti, kde pracovala v oddělení tzv. těžké krejčoviny, což znamená šití mužských krojů. Počátky družstva Slovač spadají do roku 1936 a jeho hlavní pracovní náplní se již tehdy stalo šití krojových součástek. Se vznikem Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) po roce 1945 začal Slovač zajišťovat šití krojů pro celé území naší republiky.
„Ve Slovači jsem pracovala v letech 1982 až 2003, pak jsem se osamostatnila a šití mužských krojů se věnuji na základě živnostenského listu. Kromě vlastní výroby krojů musím zvládat i další práce, například nákup vhodného materiálu. A není to věc nikterak lehká. Zprvu jsem získávala sukno od Valašky ve Valašských Kloboucích, nyní spolupracuji hned s několika dodavateli. Zatímco získat potřebné plátno je dnes relativně jednoduché, velkým oříškem jsou naopak knoflíky. Každý kroj vyžaduje jejich určitý druh, a tak je doslova sháním, kde se dá,“ vysvětluje nositelka titulu.

Kroje mají stále své příznivce

Základní typy krojů se na Moravě v podstatě shodují s etnografickými regiony. Slovácké muzeum v Uherském Hradišti vydalo „Mapu krojů na Slovácku“, která přehledně seznamuje s kroji na území od Hlohovce na Břeclavsku na jihu až po Vlachovu Lhotu na Zlínsku na severu. A právě Slovácko je co se rozmanitosti krojů týče nejbohatší.
Božena Habartová dobře zná kroje Uherskohradišťska a k jejich tvorbě žádné podklady nepotřebuje. Ovšem z dalších oblastí naší republiky šije na základě přinesené předlohy. Kroje z nejrůznějších regionů zhotovila například pro brněnský folklorní soubor Ondráš, který na svých vystoupeních představuje lidové písně a tance z mnoha oblastí. Pod jejíma rukama vznikal podle předlohy i kroj, který se nosí na slovenské Myjavě.

„Kromě souborů si kroje objednávají i jednotlivci. Nejdále se můj výrobek dostal do Brazílie, ale šila jsem i pro krajany v Holandsku. Na Slovácku rodiče pořizují kroje i malým dětem. Většinou jde o děti od osmi let, ale měla jsem zakázku i pro jeden a půlletého chlapce,“ dodává B. Habartová.
Šití krojů je náročné na zručnost, ale i na čas. Například uherskohradišťský mužský kroj si vyžádá 32 hodin práce na zhotovení kordulky (jde vlastně o typ kratší nebo delší vestičky) a 30 hodin na nohavice. Ale jsou i kroje s kordulkou daleko složitější a na ni je potřeba až 45 hodin práce.

Také pánové se rádi představí ve slavnostním

Slavnostní kroje se nosí k různým příležitostem, ponejvíce náboženským. Na Slovácku je tradicí přijít v kroji na první svaté přijímání nebo biřmování, stejně jako na poutě nebo velikonoční svátky. Zvykem se stalo nošení krojů při radostných událostech jako jsou například hody, fašanky, svátky vína nebo folklorní slavnosti a výjimečně i svatby, ale i při těch neradostných jako pohřeb mladého člověka.

Stejně jako ženský má i mužský kroj svoji letní a zimní podobu. Kalhoty – nohavice, košili a kordulku doplní v zimě kacabajka, což je dlouhý kabát ušitý ze sukna. Nedílnou součástí je i pokrývka hlavy a vysoké boty vyrobené z kůže, v podhorských oblastech pak obuv zvaná krbce.

Eva Veselá

Mohlo by vás také zajímat...

PLZEŇ: Čínský disident, spisovatel Liao I-wu v září tohoto roku navštívil festival Divadlo v Plzni, kde bylo uvedeno scénické čtení jeho veršů (společně s verši plzeňského básníka Ivo Hucla). O týden později vystoupil na festivalu Svět knihy Plzeň, kdy byla čtena jeho poezie (i poezie čínské disidentky Liou Sia). Právě během těchto dvou akcí jsme se setkali a uskutečnili následující rozhovor. Koncem září převzal Liao I-wu v New Yorku cenu Václav Havel Library Foundation – Cenu pro odvážné spisovatele v ohrožení (Award for a Courageous at Risk).

Plzeňský kraj
Knihy, literatura, média, Ostatní, Soutěže a festivaly, Vzdělávání, Menšiny a cizinci
Články a komentáře
11.10.2018

ČESKÁ REPUBLIKA: V letošním roce slavíme stoleté výročí vzniku první Československé republiky. Jen o jeden rok méně bude řadě českých knihoven. Datují se totiž rokem 1919, kdy jeden z Masarykových tzv. osvětových zákonů uložil zakládání obecních knihoven. Tento zákon vyvolal doslova revoluci. Podle statistik Eurostatu je v zemích EU 63 tisíc knihoven, z toho 10 % funguje v ČR. I když současný zákon už povinnost zřizovat obecní knihovnu obcím neukládá, představují knihovny největší položku české kulturní infrastruktury (veřejných knihoven je více než 5 tisíc, muzeí je necelá pětistovka, divadel o něco méně než dvě stě). Nedivte se, že New York Times napsaly v roce 2016, že Česko je rájem knihoven.

Jihomoravský kraj
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Vzdělávání
Články a komentáře
05.10.2018

ČR: Ze samotného obsahu se opět nedá ani zdaleka zmínit všechno. Za tajemstvím lesa Hlubočku na Uherskohradišťsku zavede čtenáře zkušený autor literatury faktu Jiří Jilík. Na jiném místě si připomenete fenomén vystěhovalectví do Ameriky v době první republiky. 

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Lidová kultura, Senioři, Památky
Co se děje
04.10.2018

VARNSDORF-ČR-NĚMECKO: V roce 2016 uběhlo 200 let od narození slavného rodáka z Varnsdorfu, sochaře Vincenze Pilze. Němec, který dobyl uměleckou Vídeň a jehož díla dodnes zdobí slavné paláce, zámky, kostely a další budovy a veřejná prostranství po celé Evropě a dokonce i v Americe, je v Čechách prakticky neznámý. O nápravu se pokusil projekt „200 let Vincenze Pilze“, jehož součástí je také česko-německá putovní výstava Život a dílo Vincenze Pilze, kterou je stále ještě možné navštívit. Na krásné dobrodružství, jímž bezesporu bylo znovuobjevování rakouského sochaře německé národnosti narozeného v Čechách, jenž upadal v zapomnění především po odsunu německých obyvatel po 2. světové válce, jsme se ptali jednoho z autorů výstavy, PhDr. Martina Musílka, varnsdorfského patriota a ředitele Městského divadla.

Celá ČR, Ústecký kraj, zahraničí
Instituce a kulturní zařízení, Památky, Živé umění
Články a komentáře
26.09.2018