Tiché osudy aneb Neslyšící vyprávějí
ČR: Společnost Tichý svět ve spolupráci s Hatefree Culture spustila kampaň Tiché osudy, která v průběhu roku 2018 představí 12 neslyšících osobností. Každý měsíc najdete nový zajímavý příběh na Facebooku Tichého světa a Hatefree Culture a také na jejich webech.
„Každý měsíc zveřejníme na sociálních sítích a na internetu jeden inspirativní příběh neslyšícího člověka,“ říká Eva Štípková, autorka kampaně Tiché osudy. A dodává: „Jejich životy jsou pestré, každý se věnuje něčemu jinému a mají různé životní cíle, ale jedno mají společné. Neviditelný hendikep, kterého si většinová společnost nevšimne, protože není na první pohled patrný. Neslyšící se tak často dostávají do nepříjemných a složitých situací.“
Projekt Tiché osudy má za cíl odstranit rozšířené mýty o neslyšících a ukázat jejich příběhy tak, jak je vyprávějí oni sami. Jak vnímají své místo ve společnosti, co by poradili slyšícím, aby jim lépe rozuměli nebo co by naopak vzkázali neslyšícím, aby je podpořili.
Účast v projektu přijala také fotografka a výtvarnice Eliška Podzimková. Vznikne tak 12 příběhů ve video i textové podobě s autorčinými fotografiemi a ilustracemi.
Například první, lednový příběh, zachycuje život Ondřeje Bechyně, pracovníka Tiché cukrárny, který ztratil sluch ve svých 21 letech. Přestože přišel o přátele a poslech hudby, žije ve šťastném manželství a znovu nalezl svůj vztah s bratrem. Našel si také nové koníčky, třeba objevil svůj skrytý kreslířský talent. Celý příběh najdete zde: https://www.facebook.com/tichysvet/videos/1778266102217444/
Mohlo by vás také zajímat...
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní?
Naším prvním hostem je nezávislý divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten. Příště to ale můžete být vy!
Pokud víte, jak na to, napište nám na: redakce@mistnikultura.cz
ČERVENÝ KOSTELEC: V sobotu 20. dubna se v kině Luník v Červeném Kostelci uskutečnilo 71. krajské kolo celostátní filmové přehlídky České vize. Filmová soutěž je určena neprofesionálním filmovým tvůrcům starším osmnácti let. Přihlášeno bylo 19 snímků. Nejlépe z nich uspěly filmy studentů filmových škol, dařilo se i hraným filmům. Porota také rozdala čestná uznání.
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Kateřiny Hubertové za Geisslers Hofcomoedianten.
HRADEC KRÁLOVÉ: Filmový dokument „Petrkov 13“ představuje místo, ve kterém žil a tvořil básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek se svojí francouzskou ženou, básnířkou Suzanne Renaudovou, a také osudy obou umělců. V obrazech je přítomný i Grenoble, kde se roku 1923 Suzanne s Bohuslavem nad svou básnickou sbírkou seznámila a odkud se do Petrkova po svatbě roku 1926 vydala. Petrkov se měl stát domovem vždy jen na půl roku, aby se manželé a později i se syny Danielem a Jiřím vraceli do Francie vždy na chladné měsíce. Údělem rodinných i dějinných událostí se však stal místem, ze kterého se od roku 1948 do své domoviny Suzanne Renaudová již vracet nemohla. Současná tvář místa si zachovává otisk celé rodiny Reynkových a vypovídá příběh domova i exilu, ve kterém se zrodila dodnes nesmírně ceněná umělecká díla a přivádí nové návštěvníky z české i francouzské kulturní oblasti. Po promítání filmu následuje přednáška Lucie Tučkové Petrkov jako domov i exil, v průsečíku putování. Akce se koná u příležitosti 60. výročí úmrtí básnířky Suzanne Renaudové.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818