čtvrtek
27. července 2017
Svátek slaví: Věroslav



Švadleny, které šijí chodské kroje, mají plné ruce práce

Autor článku: 
PhDr. Lucie Kalousová

PLZEŇSKÝ KRAJ: Kroj se na Chodsku dědí z generace na generaci, ale působí zde i švadleny, které kroje šijí. Existuje dost početné množství variant chodského kroje. Na začátku článku musím říct, že v živé formě se zde zachoval pouze ženský kroj, mužský zanikl na konci 19. století a dnes je k vidění jen díky místním národopisným souborům.

Chodský kroj se rozlišuje na kroj dolního Chodska, tzv. dolský, a kroj horního Chodska, tzv.
postřekovský. Toto rozlišení vzniklo jako důsledek dřívějších geografických a z nich vyplývajících
ekonomicko-sociologických rozdílů. Podoba dodnes zachovalého nejarchaičtějšího kroje se ustálila v poslední třetině 19. století, ale dál se měnil např. materiál, výšivka, drobné doplňky, apod.
Další typy kroje se ale během 20. století stále vyvíjely a dalo by říct, že jejich vývoj pokračuje dodnes. Podléhaly módě a také byly ovlivněny dostupností materiálu. Nejmladší typ kroje vznikl ve 20. letech 20. století a dodnes v bálové sezoně supluje roli společenských šatů.
V současné době chodské kroje šijí dvě švadleny z Postřekova. Jsou to Marie Langová a Anna Burešová.
Zatímco ještě před pěti lety pokrývalo šití krojů jednu třetinu jejich práce a zbytek tvořily zakázky šití „civilního” oblečení, poslední tři roky se šití krojů věnují na sto procent, vše ostatní je již nad rámec.
Švadleny šijí a vyšívají ručně, ale zároveň mají k dipozici průmyslový šicí stroj, stroj k začišťování, stroj na děrování dírek na knoflíky a průmyslovou žehličku žehlící pouze na principu páry.
Používají tradiční materiály – brokát, plátno, žalín, sukno, kanafas, dále různé stuhy, portičky a prýmky, potýkají se ovšem se značnými problémy ohledně dostupnosti potřebných látek. V regionu nejsou k sehnání vůbec nebo ve špatné kvalitě, ale za cenu I. jakosti. Proto se většinou musí obracet na výrobce a dealery z Moravy. Tím však problémy nekončí. Neřeší jen dostupnost dané látky, ale obtíže mají i s dodáním požadované barvy. Často se stává, že švadlena objedná odpovídající látku v odpovídající barvě, při další objednávce však dorazí látka ve stejné barvě jiného odstínu, a ta už vůbec nemusí být pro kroj vhodná a použitelná.
Švadleny také opravují starobylé polovlněné sukně „šerky” a jiné archaické součásti kroje, které lze
dnes v podstatě sehnat a zakoupit jen v antikvách. Dodržují staré postupy podle předloh, zejména podle práce Blaženy Šotkové „Naše lidové kroje, jejich vzory, střihy a zpracování” (vydáno r. 1952), dále podle po generace předávaných mustrů – předloh po maminkách, které je zdědily opět po svých maminkách, atd. Vyšívat se se naučily také doma.
Pomáhá jim např. „Chodská čítanka”, společné dílo J. Š. Baara, J. F. Hrušky a Fr. Teplého (vydáno r. 1927), která obsahuje množství cenných informací praktických pro švadleny. Čerpají také z děl regionálních malířů, která jsou etnology označována za dokumenty své doby. Jedná se o díla J. Špillara, V. Malého, J. Douby, M. Alše a dalších.
Zmiňované švadleny mají o práci postaráno, nejen, že kroj dnes nosí nejstarší generace žen i ve všední den, ale značně se oživila tradice oblékání kroje na bály, o masopustu, k nejrůznějším slavnostním příležitostem, o poutích a jiných církevních svátcích atd. Zejména v bálové a masopustní sezóně mají švadleny plné ruce práce. Každá postřekovská slečna si po tanečních nechává ušít kroj – tzv. rukávce, ve kterých se chodí na bály. Ženy, které doma kroj nemají, ale muži, si mohou chodský kroj vypůjčit v půjčovně, kterou švadleny provozují.
Šijí také pro Národopisný soubor Postřekov, přičemž zde mohou uplatnit svoji znalost v šití mužského kroje.
Pro ty, kteří se o krojích chtějí dozvědět víc, a mají touhu si je prohlédnout, otevřela Marie Langová společně s Annou Burešovou Muzeum krojů v Postřekově. Dnes je v něm k vidění už přes třicet krojovaných figurín. Tak obrovská je paleta chodských krojů.

Mohlo by vás také zajímat...

HOŘICE: Divadelní sezóna bývá vesměs vnímána jako období mezi měsíci září a červnem. Existuje však nemálo divadelních projektů a představení, které se konají o tzv. divadelních prázdninách. Můžeme se s nimi setkat na památkových objektech, v přírodních divadlech i jiných místech. Taková představení mívají neopakovatelnou atmosféru díky autentické scenérii, kterou vytváří např. hradní nádvoří či jiná lokalita umocňující divácký vjem. Většinou jde o podívanou, jejímž smyslem je pobavit publikum. Mezi prázdninovými produkcemi lze nalézt i takové, které mají zcela odlišné poslání. Patří k nim bezesporu Hořické pašijové hry.

 

 

Celá ČR
Živé umění
Články a komentáře
26.07.2017

ZNOJMO: Během letních měsíců mohou lidé ve Znojmě opět potkat ponocného. V současnosti ponocný přispívá atraktivitě města, ale v minulosti měla nočního hlídače každá větší obec. Noční hlídač, pan Miroslav Kubák, je připomínkou dnes již zaniklého povolání a již desátou sezónu nedílnou součástí letních večerů ve Znojmě.

Jihomoravský kraj
Cestovní ruch, Lidová kultura, Ostatní, Živé umění
Co se děje
20.07.2017

BÄRNAU: Historický park Bärnau-Tachov (německy Geschichtspark Bärnau-Tachov) je největší středověký archeopark v Německu nedaleko západočeského Tachova, směrem na hraniční přechod Pavlův Studenec - Bärnau. Zřizovatelem Parku je obecně prospěšný spolek Via Carolina e.V.

Plzeňský kraj, zahraničí
Cestovní ruch, Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Lidová kultura, Vzdělávání
Pozvánka na výlet
19.07.2017

ZÁJEZD - ČESKÁ SKALICE: Po 75 letech se koncem června zpět do kapličky vrátil zvon. Kaplička, která v roce 2015-2016 prošla celkovou rekonstrukcí za tři čtvrtě milionu korun, se tak dočkala zvonu, který k ní neodmyslitelně patřil od roku 1922. Na začátku druhé světové války byl však zrekvírován a roztaven pro výrobu armádní děl.

Královéhradecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Lidová kultura, Památky
Co se děje
19.07.2017