Skvost architektury v České Lípě je chrámem kultury
ČESKÁ LÍPA: V českých městech nemusí být vždy jen skvostem kostel, kulturní dům nebo radnice. Často překvapí svou nádherou i menší stavba, prostě soukromá vila. S jedním takovým skvostem seznamuje v konci minulého roku vydaná publikace českolipského muzikologa a historika Tomáše Cidliny Villa Hrdlička.
Obsáhlost a podrobnost historie Villy, rozsáhlá četnost ilustrací svědčí o vytvoření dokonalého díla i o jeho duchovní kráse a síle. Čtenáře uvede do světa židovsko-křesťanských tradic již jen zdobným desaterem, připomínajícím desky Mojžíšovy, které židům přinesl z hory Sinaj při útěku z Egypta.
Popisovaný objekt přes svůj novodobý český název, nechal vzhledem ke svému společenskému postavení vybudovat Moritz Altschula pro svou manželku Carolinu na konci devatenáctého století. Autor se však neomezuje jen na samotnou stavbu, jeho pojetí objektu rezonuje se současným názorem společnosti o národnostních menšinách. Jeho názory a samotné vydání knihy je výrazným vzkazem pro společnost k chování úcty a zachování tradic národa. V České Lípě žili po staletí vedle sebe Češi, Němci i Židé a také Lužičtí Srbové.
Vzhledem k původním majitelům, kteří nepřežili druhou světovou válku z důvodu jejich židovského vyznání, zřejmě historik Vlastivědného muzea nastiňuje historii osudů židů a sudetoněmeckých obyvatel, samostatné oddíly pak věnuje rodině Altschulové a jejich domu. Čtenáře ve stručnosti seznámí s historií města až po současnost, a s osudem samotné vily.
Majitelé opečovávali svůj dům až do roku 1939, kdy byli odvezeni do koncentráků a objekt zabavili Němci. Po druhé světové válce vila byla zkonfiskována a zařazena do majetku města. Od padesátých let sloužila jako objekt mládeže až do roku 1989. Pro toto období shromáždil autor řadu informací nejen z archivu, ale i od pamětníků. V publikaci ostře odsuzuje jednání komunistického režimu vůči židům, kteří se dožadovali navrácení majetku.
Českolipskyý podnikatel Aleš Hrdlička hledal pro svou firmu objekt poblíž centra. Na Děčínské ulici se mu nabízela sice zchátralá, ale nádherná budova. Původní záměr objekt přestavět však po důkladné úvaze výrazně změnil. Zrestauroval jej a prostory využívá jednak pro svou firmu a jednak pro významná společenská setkání, přednášky, koncerty.
V poslední kapitole hodnotí autor knihy význam objektu pro společenský život ve městě. Samotné vydání knihy je vynikajícím kulturním počinem. Na její tvorbě byly použity zapomenuté archivní prameny, ale především se na ní podílela řada občanů rozdílných profesí.
Mohlo by vás také zajímat...
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní?
Naším prvním hostem je nezávislý divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten. Příště to ale můžete být vy!
Pokud víte, jak na to, napište nám na: redakce@mistnikultura.cz
ČERVENÝ KOSTELEC: V sobotu 20. dubna se v kině Luník v Červeném Kostelci uskutečnilo 71. krajské kolo celostátní filmové přehlídky České vize. Filmová soutěž je určena neprofesionálním filmovým tvůrcům starším osmnácti let. Přihlášeno bylo 19 snímků. Nejlépe z nich uspěly filmy studentů filmových škol, dařilo se i hraným filmům. Porota také rozdala čestná uznání.
HRADEC KRÁLOVÉ: Filmový dokument „Petrkov 13“ představuje místo, ve kterém žil a tvořil básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek se svojí francouzskou ženou, básnířkou Suzanne Renaudovou, a také osudy obou umělců. V obrazech je přítomný i Grenoble, kde se roku 1923 Suzanne s Bohuslavem nad svou básnickou sbírkou seznámila a odkud se do Petrkova po svatbě roku 1926 vydala. Petrkov se měl stát domovem vždy jen na půl roku, aby se manželé a později i se syny Danielem a Jiřím vraceli do Francie vždy na chladné měsíce. Údělem rodinných i dějinných událostí se však stal místem, ze kterého se od roku 1948 do své domoviny Suzanne Renaudová již vracet nemohla. Současná tvář místa si zachovává otisk celé rodiny Reynkových a vypovídá příběh domova i exilu, ve kterém se zrodila dodnes nesmírně ceněná umělecká díla a přivádí nové návštěvníky z české i francouzské kulturní oblasti. Po promítání filmu následuje přednáška Lucie Tučkové Petrkov jako domov i exil, v průsečíku putování. Akce se koná u příležitosti 60. výročí úmrtí básnířky Suzanne Renaudové.
OSTRAVA: Sedmý ročník uměleckých Cen Jantar vyvrcholí gala večerem, jehož součástí budou hudební vystoupení, připravené speciálně pro tuto příležitost. I letos o držitelích Ceny Jantar za celoživotní přínos rozhodlo odborné kolegium, složené z řady osobností kulturního života Moravskoslezského kraje.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818