Postní doba v saské Lužici je časem zdobení kraslic

Vejce je od pradávna symbolem růstu a plodnosti. Již po staletí je rozšířena vedle duchovních tradic a zvyků o jarních svátcích zvyklost darování vajíčka. V něm obsažená životní síla se tak má přenést na obdarovaného. Nemusí to být však jen vajíčka.  Stejně jako na Moravě dostávají v některých oblastech koledníci sladkosti.

V lesnaté končině v okolí Mužakowa (Bad Muskau) a v celé střední Lužici bývaly dříve děti při koledě o Velikonocích bohatě obdarovávány svými kmotry a kmotrami. Tento zvyk je zčásti zachováván ještě i v dnešní době; součástí daru jsou i kraslice. Tato kmotrovská povinnost končí spolu s konfirmací dítěte (církevním obřadem při dosažení dospělosti).

Po skončení masopustu se zdobení kraslic věnují převážně děvčata, komerčně pak ženy, které tvoří opravdu skvělá díla, ale i děti individuálně nebo ve školách v zájmových kroužcích. Bývají to i kluci, protože škrabání ostrým pilníkem do skořápky obarvené inkoustovou tužkou se vzor vyrývá obtížně, přičemž  je třeba dbát na to, aby byl vzor vyškrabán čistě. Tato technika vyžaduje velkou zručnost a malířské nadání.        

Vosková technika (batikování) je v Lužici nejen nejstarší, ale i nejznámější technikou zdobení kraslic. Pomocí sestřiženého husího brku a špendlíkové hlavičky se na vajíčko nanáší horký vosk – přitom se trojúhelníky, čárky a tečky řadí do ornamentálních obrazců. U vícebarevných kraslic se voskové body nanášejí znova a vejce se ponoří do lázně jiné barvy. Tento pokus je možno opakovat až šestkrát. Nakonec se vosk setře nad plamenem svíčky pomocí měkkého hadříku. 
Ten, kdo má v oblibě neostré kontury, používá techniku leptání. Při ní jsou do skořápky pomocí žíraviny – kyseliny solné či lučavky královské – a husího brku leptány rozličné motivy. Opětovně přišla do módy také vosková bosírovací technika. Při  ní se jako ozdobný prvek nanáší na vejce barevný vosk, který je zde ponechán.

Mimořádným zážitkem jsou v předvelikonočním období velikonoční trhy ve městech Budyšín (Bautzen), Wojerecy (Hoyerswerda), Běla Woda (Weisswasser) či v obcích Slepo (Schleife) a Brězowka (Halbendorf), na nichž je možno sledovat lidové umělce při zdobení kraslic. Zmíněné tvůrčí techniky jsou zde demonstrovány s pílí, zručností a uměleckou dokonalostí. Mnozí návštěvníci jsou překvapeni, kolika úkonů je třeba, nežli je možno položit na stůl pestrou kraslici.

Běžně jsou ke zdobení využívána slepičí vajíčka s bílou skořápkou, ale při použití syté barvy mohou být i vejce barvy béžové. Vajíčka z jedné a druhé špičky jsou propíchnuta a tekutý obsah vyfouknut, nehrozí tak při náhodném prasknutí ušpinění.  Lidoví umělci neváhají použít vejce ptáčků, čímž dosahují jemných vzorů až cizelérsky vyvedených. U vajec husích nebo kachních jde o rozměrově větší vzory a překvapivost neobvyklé objemnosti a plochy. Extrémními a ojedinělými jsou kraslice, jejichž původ je od cizokrajných ptáků jako jsou pštrosi.

Po všech lužických sídlech se v postní době lze setkat s „vajíčkovníky“, stromy, které jsou okrášleny barevnými vajíčky. Vajíčka jsou věšena kolem dveří, obchodníci jimi zdobí výklady, ale jsou také uvnitř a jejich prodejem se zabývá každý obchod s potravinami. Jsou organizovány soutěže krášlení vajíček a také četné výstavy. V informačních centrech  nebo i v prodejnách upomínkových předmětů v Lužici je možno kraslice koupit po celý rok. Jednobarevná se prodávají i v supermarketech.  Sbírku různě malovaných vajíček nabízí Centrum Lužických Srbů ve Slepu (Schleife) nebo Muzeum Lužice v Budyšíně.
 

O Velikonocích jsou nejpřitažlivější tradicí jezdci na koních, méně známým a omezeně udržovaným zvykem je zpívání kěrluší. Duchovních obřadů po celé období je velké množství a jsou udržovány jen v některých oblastech Lužic