čtvrtek
14. listopadu 2019
Svátek slaví: Sáva
Eliška Kaplicky Fuchsová s dcerou Johankou a s architektem Andreou Morgante
© Foto: Alžběta Jungrová



Podnikavky na mateřské: s Eliškou Kaplicky Fuchsovou

ČR: Filmovou producentku Elišku Kaplicky Fuchsovou poznala veřejnost jako partnerku světoznámého českého architekta Jana Kaplického někdy kolem roku 2004, kdy spolu natočili biografický snímek Profil. Životopisný dokument Oko nad Prahou o projektu Národní knihovny však již společně nedokončili… Manželi byli od roku 2007, o dva roky později Eliška - s právě narozenou dcerou Johankou -  ovdověla. Aktivity spojené s péčí o odkaz slavného architekta ji přivedly k politice. V komunálních volbách v roce 2014 byla zvolena do pražského zastupitelstva jako nestranička za hnutí ANO. Před pár měsíci se začala psát další kapitola jejího životního příběhu, kdy na svět s novým partnerem přivedla druhou dceru. Jako dvojnásobné aktivní mamince s nevšedním osudem jsme jí položili několik otázek v cyklu Podnikavky na mateřské.

Autor článku: 
Irena Koušková

V listopadu 2018 se vám narodila po deseti letech druhá dcera. Užíváte si plně další mateřství nebo už na něčem pracujete? (Vím, že jste nedávno účinkovala např. v seriálu Zkáza Dejvického divadla). Srovnáváte? Děláte něco jinak?

Pracovala jsem až do posledního dne své funkce na magistrátu. Do toho jsme se stěhovali, a tak jsem moc času na sebe neměla. Nebylo tomu jinak ani v prvním případě, kdy jsem jako gravidní zase natáčela v Londýně film Oko nad Prahou. Pracovat a užívat si těhotenství bylo naprosto přirozené.

Ovšem nově jsem začlenila do svého programu jógu pro těhotné a takto jsem relaxovala. Cvičení s dalšími matkami bylo plné energie, radosti a štěstí. Tím, že je to moje druhé dítě, tak jsem rozdávala rady i na pokoji v Podolí, kde jsem rodila. Určitě jsem se posunula a víc důvěřuju sama sobě. Proto i porod byl bez jakékoliv medikace a naprosté důvěry v mého porodníka Vláďu Kroftu i mého muže. Víc důvěřuji osudu a plně se odevzdávám vůli boží.

 

Proč jste se vrátila k rodnému příjmení Fuchsová a začala ho používat v podobě Kaplicky-Fuchsová?

Fuchsová se jmenuji odmalička a také jsem hrdá na svoje předky. Tak proč ztrácet vlastní identitu a historii? Začala jsem svou pracovní kariéru se svým rodným jménem a ve filmovém průmyslu zejména v zahraničí mne znají všichni jako Lízu Fuchsovou. Je pravda, že mnoho lidí to dlouhé příjmení přímo irituje. Někteří mi zase říkají jen Kaplická stejně jako mojí dceři a pro některé zůstanu Fuchsovou nebo Kaplicky. Možnosti tu jsou.

 

Před nástupem na mateřskou „dovolenou“ jste působila jako zastupitelka na pražském magistrátu a nechala jste se slyšet, že do politiky už znovu vstoupit nechcete. Litujete toho kroku?

Určitě toho nelituji jako mnozí další kolegové, kteří chtěli něco změnit a tak do toho šli. Jak řekl Lawrence Ferlinghetti, „jen mrtví se neangažují.“ Dostala jsem se do té nejprohnilejší politiky pražského magistrátu a vydržela bez šrámu celé čtyři roky. Vracet se tam určitě nechci.

 

Předtím jste měla slibně rozjetou kariéru filmové producentky. Netáhne vás to opět na začátek, k filmu?

Ve filmu jsem vyrůstala a žiju jím dosud. Dokonce jsem na pražském magistrátě založila úspěšný nadační fond Praha ve filmu. Vlastně jsem ty čtyři roky své spojení s audiovizí neztratila a dokonce jí pomohla. Mnoho filmů i seriálů dělá tak reklamu Praze a já jsem šťastná, že jsem našla marketingový nástroj pro metropoli, která tímto láká kulturní turisty k návštěvě našeho krásného města. Prahu uvidíme i ve filmu Spiderman: Daleko od domova, který jsme finančně podpořili.

 

Předsedala jste Výboru pro kulturu, památkovou péči, cestovní ruch, výstavnictví a zahraniční vztahy Zastupitelstva hlavního města Prahy – co považujete za největší úspěch během svého působení? Jaká kauza vás stála nejvíce sil?

Jako kauzu vnímám např. bezúplatné otevření pietního místa Národního památníku hrdinů heydrichiády. Prosadit zpřístupnění zdarma byl můj malý hrdinský čin, který se samozřejmě nedá srovnat s heroickým bojem sedmi československých parašutistů, ale když někomu sáhnete na peníze, tak to vždycky rozpoutá mediální zájem. S pravoslavnou církví i ministerstvem obrany jsem za magistrát velmi diplomaticky domluvila spolupráci a tím došlo k dokonalé symbióze. Kdybych se do toho nepustila, tak by se dosud na takto důležitém místě vybíralo vstupné, což se ve vyspělých kulturních zemích děje spíše sporadicky.

Další vyjednávání bylo kolem Koncepce kulturní politiky, která je platná do roku 2021 a je v ní začleněna např. pasáž o výstavbě důležitých kulturních staveb, jako je nová Národní knihovna nebo koncertní sál. Na mojí práci se dá navázat a pokračovat v ní stejně jako s pasportizací uměleckých děl ve veřejném prostoru. Jestli se kultura v Praze posune i za stávající garnitury, to ukáže čas.

 

Začátkem roku pražský magistrát opět zamítl znovu oprášenou myšlenku stavby Kaplického knihovny na Letné… Realizuje se v současné době některý z návrhů Jana Kaplického alespoň ve světě?

Magistrát již před třinácti lety schválil převod pozemků pro Národní knihovnu a neumím si představit, že by se současní představitelé hlavního města Prahy chovali úplně stejně jako tehdejší primátor Bém a zabraňovali by výstavbě Národní stavby. Zamítat je snadné, ale realizovat cokoliv a podporovat kreativitu se zdá pro některé politiky obtížné. V italské Modeně jsme zrealizovali muzeum Enza Ferrariho, které postavil posmrtně Andrea Morgante, dlouholetý kolega Jana Kaplického. Do světa jsme poslali designové objekty, jako je např. nádoba na šampaňské, které zas pomohl dokončit Maxim Velčovský z české společnosti Lasvit, nebo příbory s názvem „Zlín“ ze společnosti Alessi. Příští rok budeme realizovat monografii, kterou si Jan Kaplický sám navrhl. Myslím tím velikost i obal knihy s umístěným šperkem.

 

Kauza kolem památníku letcům RAF na pražském Klárově v podobě okřídleného lva odstartovala debatu na téma odstraňování nevkusných uměleckých děl z centra Prahy. Řešila se samotná zanedbaná inventarizace uměleckých děl ve veřejném prostoru metropole.

Praha má od loňského roku nová pravidla, jejichž cílem je ukázat, jak koncepčně přistupovat k umisťování uměleckých děl ve městě. Jak tento materiál hodnotíte? Co konkrétně pomáhá řešit? Jaký je váš názor na umisťování uměleckých děl na veřejných prostranstvích?

Mým cílem bylo Prahu zkultivovat ve veřejném prostoru, který nás tolik ovlivňuje. Uvedu jeden příklad. Nefunkční kašnu před Tančícím domem, která patří TSK. Město se musí starat nejen o mosty, ale i o kašny, pítka, sochy a další umělecká díla z vlastního majetku. Proto jsem pasportizaci začala a doufám, že bude dokončena právě pro účely oprav. Tzv. plug-in Manuálu tvorby veřejných prostranství existuje již od roku 2018 a navazuje na platnou Koncepci kulturní politiky hl. m. Prahy 2017 – 2021. Bohužel je to pro mnohé pouze inspirativní text a nevymahatelný. Opravy nevymáhá ani finančně nesaturuje z oněch 2 % na umění. Diskuzi jsme otevřeli, vizi napsali a teď tuto teorii jen uvést v praxi a odmakat to. Rozhodně nedoporučuji sklouzávat do debaty, jestli se někomu něco líbí nebo ne. To už jsme zažili s Národní knihovnou, kdy ukázkově tehdejší prezident na požádání Pavla Béma zhatil výstavbu jednoho takového díla. Politici by měli kulturu respektovat a spíše pomáhat realizacím projektů než naopak.

A k tomu okřídlenému lvovi. Z respektu k letcům RAF jsem nikdy neusilovala o odstranění tohoto památníku. Dovolím si pouze citovat ze schváleného materiálu, s nímž se ztotožňuji: „Objekt je příkladem nekoncepční realizace významného památníku s vysokou symbolickou a etickou hodnotou, kterému nepředcházel kvalifikovaný výběr místa ani umělce, v důsledku čehož vzniklo dílo nejednoznačné umělecké hodnoty.“

 

Po smrti svého muže Jana Kaplického jste zdědila značku Future Systems a firmu převedla na nadaci Kaplicky Centre. Jaké je její poslání a jaké jsou aktuální výstupy činnosti?

Podporujeme, rozvíjíme a propagujeme architekturu a moderní umění, zejména v souvislosti s odkazem rodiny Kaplických. Organizujeme výstavy po celém světě a k nim vydáváme katalogy. Pracujeme již několik let na vydání monografie Jana Kaplického a chystáme otevření Studovny Jana Kaplického v Uměleckoprůmyslovém museu. Věřím, že rok 2020 bude plodným a umožní nám pochlubit se nejen na webu. Letos již pátým rokem vybíráme z uchazečů pro Kaplicky Internship. To je program, který poskytuje nadcházejícím a čerstvým absolventům architektonických oborů z českých univerzit možnost strávit tři měsíce na placené stáži v jednom z prestižních londýnských studií. V tomto roce je přivítá slavné studio Heatherwick v Londýně.

 

Letos jsme si připomněli deset let od odchodu Jana Kaplického, neústupného radikálního neofuturistického architekta, který se díky svému odhodlání, píli a talentu dostal mezi nejzásadnější architekty své doby. Jak na něj vzpomínáte vy? Jaký byl jako člověk?

Na vaše poslední otázky odpovídám v právě chystané monografii, a to bych ráda, kdybyste se dočetli až v ní. Teď jen stroze. Po deseti letech od jeho odchodu jsem se rozhodla svěřit českému státu nejdůležitější dílo Jana Kaplického, které chtěl věnovat Praze. Emoce, jež se pojí k nové Národní knihovně, mnohdy zastírají dokonalost a krásu tohoto projektu.

Byl to architekt, který neznal kompromisů. Nevyléčitelný romantik, to ostatně o sobě napsal i ve své knize Album. Milující muž a otec. Designér obdivující krásu. Čech, který získal uznání ve světě, a bohužel výsměch v Praze.

Web: www.simplycinema.cz

Web: http://kaplickycentre.org/

Mohlo by vás také zajímat...

ZLÍN: Největší současná osobnost v oboru dramaturgie a scenáristiky, Australanka Linda Aronson, zavítala ve dnech 2.–7. listopadu do Zlína. Světová expertka, která ve své praxi běžně spolupracuje s oscarovými tvůrci, přijela na pozvání ateliéru Audiovizuální tvorba UTB. Pro jeho studenty navíc připravila sérii odborných workshopů. Co na zlínské začínající tvůrce říká? „Měli by se méně stydět. Jsou velmi talentovaní.“    

Zlínský kraj
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Vzdělávání
Co se děje
12.11.2019

ČR: Autorka a nakladatelka Monika Kopřivová, která se ve svých knižních počinech zaměřuje na budování mezigeneračních vztahů a uchovávání rodinných vzpomínek, uvádí na trh dlouho připravovanou knihu Naše výlety. Ta umožňuje zaznamenávat zážitky z rodinných cest. Pro milovníky beletrie pak je připraven dárkový titul – Velká kniha povídek o psech a v aktuální nabídce nechybí ani Velký rodinný kalendář 2020.

Celá ČR
Knihy, literatura, média
Co se děje
11.11.2019

ČR: Česká televize připravila pro letošní Vánoce čtyři nové pohádky. Prvního ledna odvysílá premiéru Marie Terezie a po Novém roce odstartuje nový formát, ve kterém se představí dvanáct amatérských pekařů a cukrářů Peče celá země.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Živé umění
Co se děje
12.11.2019

HRADEC KRÁLOVÉ: Vladimír Just je šťastně dvojjediný - aktivní divadelník z předlistopadových i listopadových dnů roku 1989 a současně divadelní historik. Toto spojení mu umožňuje proniknout i tam, kam se běžný historik nedostane, a vlastně ho to ani nenapadne. Je např. autorem publikace Divadlo v totalitním systému. Příběh českého divadla 1945-89 nejen v datech a souvislostech (Academia, Praha 2010), za kterou získal cenu Kniha roku AV ČR. A jeho esej Teatralita politického procesu s podtitulem Proces s Miladou Horákovou jako divadelní inscenace patří k nejmrazivějším svědectvím o brutalitě československého komunistického režimu. Bude o ní řeč i v následujícím rozhovoru, k němuž jsme se sešli během letošního divadelního festivalu v Hradci Králové, kde jako teatrolog nemůže chybět. Vzhledem k tomu, že jsme se během let stali dobrými přáteli, zůstanu, když dovolíte, u tykání.  

Celá ČR, Královéhradecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Vzdělávání, Živé umění
Články a komentáře
13.11.2019