ČR: V rámci statistických šetření sleduje Národní informační a poradenské středisko pro kulturu /NIPOS/ od roku 2007 mimo jiné i činnost kulturních zařízení v České republice. Statistická šetření provádí z pověření Ministerstva kultury ČR a Českého statistického úřadu. Součástí je sledování vzdělávací a kulturní činnosti, kterou pořádají kulturní zařízení, příp. kulturní komise a referáty městských a obecních úřadů, občanská sdružení, nově spolky, subjekty zřizované církvemi či obchodní korporace. Statistický výkaz se zpravodajským jednotkám rozesílá od roku 2007. Obsah se i nadále propracovává a upravuje, jak šetřená problematika, částečně z vůle zadavatele, částečně podle ohlasů a připomínek z terénu, vyžaduje.
K 30. 6. 2014 bylo do databáze zařazeno cca 1050 zpravodajských
jednotek (dále ZJ), z nichž se v roce 2013 statisticky šetřilo 521. Je
nutné nadále doplňovat zejména sféru podnikatelskou a skupinu občanských
sdružení, obecně prospěšných společností, církevních organizací a
také více zapojit sdružení etnických menšin, které nám prozatím
unikají.
V České republice je cca šest tisíc sídel, i když prozatím obce
s méně než tisícem obyvatel do šetření nezapojujeme, je zde mnoho měst
s více kulturními zařízeními, dále stále vznikající sdružení, resp.
spolky, a obchodní korporace, které se kulturní činností zabývají jak
amatérsky, tak profesionálně.
Statistický výkaz o kulturně vzdělávací a zájmové umělecké a
neumělecké činnosti obsahuje řadu údajů, ze kterých lze vyvodit a čísly
podložit různá tvrzení, která by se do budoucna mohla využít v kulturní
politice státu, v programu grantů a dotací, hlavně v jeho účelném
nasměrování do různých projektů, k vytvoření vývojových analýz apod.
Ukážou reálnou podobu „žijící“ regionální kultury především na
venkově. To je ovšem ideální stav, ke kterému je nutné se propracovat.
Což znamená trpělivou a dlouhodobou práci.
Chtěla bych upozornit na některé aspekty, které je nutné respektovat,
aby daná čísla mohla být správně interpretovaná. Nelze vše
zaškatulkovat podle čísel, je nutné se na ně podívat i z jiných
úhlů.
Vzhledem k tomu, že prozatím nemáme ve statistickém šetření všechny ZJ
pořádající kulturní aktivity, může být výsledkem jen obecná analýza
problematiky. Není možné ani příliš sumarizovat a srovnávat situaci
v krajích, okresech atp. A není to jen kvůli nedostatečné databázi. Je
nutné brát v potaz i další odlišnosti. ZJ není možné zařadit do
typizovaných skupin podle počtu obyvatel, zaměstnanců, ekonomických
podmínek apod. Vždy se budou subjekty v podobných sociologických,
demografických a ekonomických podmínkách v závěru lišit.
Jako obecný příklad uvádím tři obce se stejným počtem obyvatelstva:
První obec je v příměstské oblasti, tzv. noclehárně Prahy, kam občané
většinou dojíždějí za prací a jejich děti do škol, případně i za
zábavou. Druhá je typická vinařská obec na Moravském Slovácku se silnou
folklorní tradicí a sídly postavenými paprskovitě kolem velké návsi a
třetí je horská obec v Krkonoších s lyžařskými vleky a zástavbou
lemující horské cesty.
Osobně se domnívám, že záleží ještě na dalších aspektech.
Například na historickém a etnografickém dědictví, na typu osídlení –
starousedlíci žijící zde po staletí či pováleční „přišelci“ a
reemigranti (zvláště ve vysídlených oblastech pohraničí), příhraniční
menšiny, které se snaží zachovat si svoji svébytnou národní kulturu
(Poláci, Němci), příp. Řekové migrující před desetiletími
z politických důvodů, nebo nově přibyvší Vietnamci, Ukrajinci a
obyvatelé Ruska. I Slováci, kteří primárně přišli za prací, se zde
časem zabydleli a zůstali i s rodinami. Dalším ovlivňujícím činitelem
je zemědělský, hornický nebo průmyslový ráz krajiny. A samozřejmě
velmi záleží na lidském faktoru, jeho aktivitách, schopnostech a potřebě
se organizovat, bavit, pracovat pro blaho sousedů či krajanů. To vše je
nutné mít vedle čísel na zřeteli.
Stále více se projevuje vliv současné ekonomické situace na organizování
všech sledovaných typů zájmové kulturní činnosti. Např. vzdělávací
kurzy neorganizuje již více než polovina ZJ. Ovšem je nutné podotknout, že
některá kulturní zařízení sice vzdělávací kurzy nepořádala, ale
pronajímala své prostory pro tyto účely, především jazykovým a hudebním
školám, příp. jednotlivým lektorům.
Některé ZJ zase kvůli zhoršení své finanční situace snížily počet
zaměstnanců na minimum, příp. mají pouze dobrovolné pracovníky. Jedná se
především o menší obce, drobnější obchodní korporace či živnostníky
a sdružení. Tento trend se stále šíří.
Kulturní život v menších a malých obcích či městských obvodech
organizují stále větší měrou jednak podnikatelské subjekty a podnikatelé
(obce prodávají či pronajímají svá kulturní zařízení), jednak
nejrůznější tradiční organizace (TJ Sokol, TJ Orel, Sbor dobrovolných
hasičů, baráčníci, svazy žen, selské jízdy atd.), divadelní soubory a
sdružení typu „za obec krásnější“. Především občanská sdružení
organizují kulturní, společenský a sportovní život v obcích s cílem
udržet tradiční, etnické a folklorní zvyklosti (lucky, masopust,
vynášení Smrtky, máje, hody). Obce na kulturní aktivity přispívají pouze
pronájmem svého kulturního zařízení, většinou zdarma. Je to jeden
z důvodů, proč ze statistického šetření tyto obce a města vřazují.
Dalším je osamostatňování se stále více uměleckých souborů
(především divadelních, hudebních a folklorních a tanečních) jako
právního subjektu, tím ovšem také „vypadávají“ ze statistického
šetření. Stojí za úvahu přetvořit výkaz tak, aby databáze podchytila
kulturní život i těchto subjektů.
I z ekonomických tabulek je patrné, jak se mění finanční toky
vynaložené na kulturní aktivity. Vzhledem k tomu, že dle zákona nelze
zveřejňovat ekonomické informace, všimněme si pouze několika obecných
údajů.
V r. 2012 mělo o 71,2 % ZJ více o 27,6 % větší výnosy než v roce
2007, v roce 2013 mělo o 82,8 % ZJ více o 23,7 % větší výnosy než
v roce 2007. Jak vyplývá z vypočteného percentuálního výsledku,
příjmy se i přes zvětšující se počet šetřených jednotek stále
zmenšují.
Ještě výraznější vývoj se ukázal v dalších položkách. Zhoršené
ekonomické podmínky se nejrazantněji projevily ve výši státních
příspěvků. V krajských a obecních dotacích, příspěvcích a grantech
se sice v tabulkách projevuje růst, ale nelze zapomenout, že počet ZJ je
vyšší, tzn., že výše příspěvků se každým rokem snižuje.
Snad jen výše darů a sponzoring tento trend nepodporuje. Ale začíná se
také omezovat. Takže musíme konstatovat, že i přes mírné zvýšení
částky sponzoring a dary ve svém objemu klesají.
Domnívám se, že sponzoring se obrací obecně spíše k sportovním
činnostem. Lze to doložit plánovanými i uskutečněnými stavbami
sportovních hal v městečkách a obcích, ve kterých se občas organizují
i kulturní akce. Ale stěžejní činnost je obrácena ke sportu.
V konečném důsledku to znamená zanikání kulturních zařízení,
rušení jejich pronájmů, prodej pro komerční využití, snižování
zaměstnanců a dokonce i změnu statusu zpravodajské jednotky. Mění se
totiž i právní forma některých subjektů. Z příspěvkové organizace se
transformují v organizační složku úřadu, příp. se stávají jeho
přímou součástí. Druhým trendem je změna v občanské sdružení, o.p.s.
nebo společnost s r.o. Je to zatím spíše náznak dalšího vývoje, ale
stále sílící. Zároveň se již druhým rokem objevují vyplněné výkazy
malých obcí a sdružení, které kvůli špatným ekonomickým podmínkám
nemohou během roku zorganizovat žádnou kulturní akci.
Jako pozitivně se rozvíjející trend se ukazuje získávání finančních
prostředků ze zahraničí, resp. z fondů EU. I když v posledních
2 letech tok peněz výrazně poklesl. Přesto tento vývoj ukazuje a potvrzuje
rozšiřující se emancipaci a povědomí kulturních pracovníků a aktivistů
o projektech a možnostech kulturní spolupráce v rámci EU.
Výše uvedená tvrzení by měla podpořit a potvrdit nová tabulka,
týkající se přeshraniční a mezinárodní kulturní spolupráce
sledovaných subjektů, která byla zařazena do výkazu již pro rok 2014,
resp. její následná analýza. Tyto kulturní aktivity jsou organizovány
v nezanedbatelném počtu po celém příhraničí (mezinárodní kulturní
kontakty jsou i ve vnitrozemí), je proto potřebné vědět, jakým způsobem
a v jakém množství jsou vydávány finanční prostředky poskytnuté
především z fondů EU.
Dalším plánovaným objektem šetření budou kulturní aktivity minoritních
společností žijících v České republice: Poláků, Němců, Romů (resp.
Cikánů), Vietnamců, Řeků, Bulharů a dalších, které mají vlastní
kulturní organizace pořádající především kulturní život svých
krajanů, na nějž mimo vlastní prostředky (sponzoring, příspěvky apod.)
získávají finanční podporu od ministerstva, krajů i obcí a měst, kde se
realizují (tedy ze státního rozpočtu). První sdružení jsou již
v databázi zařazená, jejich dohledávání je úkolem dalších let.
NIPOS každoročně zveřejňuje v sešitě Základní statistické údaje
o kultuře v České republice, tabulky a z nich vyplývající analýzy za
posledních 5 let, tzn. letos v rozmezí let 2009 až 2013. Díky tomuto
krátkodobému úseku není tolik patrný poměrně strmý pád finančních
prostředků, se kterými zpravodajské jednotky disponují. V letech 2007 a
2008 byly finanční prostředky vyšší, takže je vidět zlom v letech
2010 až 2011.
Literatura:
Základní statistické údaje v kultuře v České republice 2009. Edukace a
veřejná osvěta. IV. díl, Praha, NIPOS, 2010
Základní statistické údaje v kultuře v České republice 2012. Edukace a
veřejná osvěta. IV. díl, Praha, NIPOS, 2013
ZLÍNSKÝ KRAJ: S cílem oživit filmovou tvorbu v regionu rozhodl Zlínský kraj o udělení podpory šesti filmovým projektům. Dotaci v celkovém objemu 10 milionů korun rozdělí mezi čtyři celovečerní snímky, pohádku a dětský seriál. Podpořené projekty musí vzniknout do konce roku 2019, a to alespoň z části na území Zlínského kraje. Podmínkou je i zapojení místních řemeslníků nebo studentů filmových škol. První klapky lze očekávat už letos v létě.
ČR: Již sedmým rokem probíhá celostátní projekt MÁME VYBRÁNO, který se zaměřuje na financování obnovy památek. Jeho součástí je nejen stejnojmenná konference, ale také soutěž veřejných sbírek. Soupeří se ve třech kategoriích a o jedné z cen rozhoduje veřejnost. Hlasovat lze až do půlnoci 20. května. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhne o devět dní později v dominikánském klášteře v Praze.