pondělí
25. června 2018
Svátek slaví: Ivan
Nakladatelka a editorka nakl. Titanic Yvonna Fričová
© Foto: Pavel Frič



Ó Brasílie! Tolik jsme se na tebe načekali! 2012–2017

PRAHA: Vtipnou parafrází transparentu z inaugurace Brasílie dal pražský TITANIC na vědomí, že vychází kniha BRASÍLIA – MĚSTO – SEN. A není to kniha jen tak ledajaká. Ačkoli etablované nakladatelství v minulosti připravilo už řadu publikací o architektuře, tato je výjimečná. K vyprávění o fascinujícím dobrodružství architektury se autoři tentokrát vydali až do vzdáleného, exotického města Brasílie. 

Autor článku: 
Lenka Jaklová

Krok za krokem seznamují s jeho tvůrci i obyvateli, nesmlouvavými kritiky i nadšenými obdivovateli. Přečtěte si rozhovor s editorkou a nakladatelkou Yvonnou Fričovou.

 

Proč se architektuře města Brasílie věnuje právě nakladatelství Titanic a proč právě teď?

Kniha vznikla vlastně „náhodou“. Do Brasílie se manžel – fotograf architektury – dostal neplánovaně, když vyšetřil nějaký čas během jiné pracovní cesty v Jižní Americe. Vrátil se nadšený. Nejen velkolepou architekturou Oscara Niemeyera, ale celým konceptem a životem města, o kterém se po světě říká, že je stěží obyvatelné, nepřátelské, vylidněné, studené a chátrající, že je to předimenzovaný experiment, který se zkrátka nezdařil. Skoro nikdo tam nebyl, ale všichni Brasílii kritizují. Zprvu jsem manželovo nadšení nesdílela, ale čím víc jsem se začala dozvídat o brazilské architektuře, výtvarném umění, kultuře, historii atd., začalo mě to fascinovat. Jak málo o tom všem víme, jak neúplné informace máme, jak přebíráme názory, které už neplatí.
Rozhodli jsme se s manželem naše „objevování Ameriky“ sdílet s dalšími lidmi. Vydali jsme spolu v našem rodinném „Titaniku“ (název je nadsázkou pro naše velké projekty, které nás současně finančně stále stahují pod hladinu) už hodně knížek o české architektuře a vlastivědě, víme, že lidi to baví, jen jsme tentokrát prstem po mapě zacílili jinam. A „náhodou“ si v letošním roce můžeme připomenout hned několik výročí: 115. narozeniny prezidenta Kubitscheka (1902), 110. výročí Oscara Niemeyera (nar. 1907), 60 let od počátku výstavby Brasílie (1957), 30 let od jejího prohlášení za památku UNESCO (1987).

 

Ta kniha vás stála pět let života. Nelitujete? Jakým způsobem jste pracovali a co bylo nejobtížnější?

Času, který strávíme studiem, poznáváním, hledáním a vyhodnocováním informací, by asi neměl nikdo litovat. A protože paměť je děravá, zaznamenáváme tento proces v knížkách. Fotografie mého manžela jsme tentokrát doplnili záběry některých fotoreportérů, kteří žijí v Brasílii a znají ji důvěrně zevnitř, a úžasnými historickými snímky z významných brazilských archivů, u kterých jsme našli pochopení pro náš záměr. Druhou polohu v knize vytvářejí texty nejrůznějších autorů. Nejsou nijak komentované, jen jsem je seřadila za sebou tak, aby vyprávěly příběh o výstavbě Brasílie (a co tomu předcházelo a co následovalo) a aby představovaly vzorek pestré směsice názorů a reflexí i předsudků a klišé o městě. Množstvím vysvětlivek a popisy jednotlivých staveb dávám čtenářům k dispozici určitou sumu informací o všemožných jménech, místech, jevech, událostech, aby se nemuseli zdržovat vlastním pátráním a vstávat od rozečtené knihy. Sama nerada čtu dlouhé a komplikované texty, i když často jako redaktorka musím, snažila jsem se tedy raději o určitou nadsázku a zkratku, aby si člověk mohl knihu kdekoliv otevřít a s chutí si přečíst a prohlédnout pár stránek a pustit si k tomu třeba z Youtube brazilské písničky. Nejobtížnější pro mě bylo překonat jazykovou bariéru, protože většina zdrojů byla v portugalštině, ale s pomocí několika českých tlumočnic a překladatelek jsem úskalí zdolala. A oříšek také byl najít grafika, který by takové množství různorodých podkladů a vrstev textů zpracoval. Martin Hůla to zvládl bravurně a s takovou lehkostí, že to ani nevypadá jako tak těžký úkol.

 

V anotaci uvádíte, že příběh výstavby města za využití nejmodernějších technologií své doby je považován za jedno z největších dobrodružství lidstva ve 20. století. Není to přece jen marketingová nadsázka?

Tato charakteristika není klamavá reklama, ale oficiální důvod, proč byla Brasília pouhých 27 let po své inauguraci zapsána na seznam památek UNESCO: jako významné místo pro historii 20. století. Této pocty se jinak dostalo jedině architektonickým památkám Bauhausu ve Výmaru a Desavě, památníku v Osvětimi a Mírovému památníku v Hirošimě.

 

Co u nás víme o Juscelinu Kubitschekovi? I jeho příběh je zřejmě pozoruhodný...

V jednom rozhovoru řekl, že nebýt jakési umanutosti zděděné po českých předcích, nikdy by se neodhodlal Brasílii, odvěký sen Brazilců toužících po nezávislosti na portugalském koloniálním dědictví, symbol smělého hospodářského rozvoje a národního sebevědomí moderního národa, realizovat. Byl to jeden z nejzajímavějších státníků 20. století, ve své vlasti byl milován i nenáviděn, jeho tragické úmrtí při autonehodě je dodnes mnohými považováno za atentát. Fascinující mi připadá už příběh jeho praděda, který se coby mládenec nechal naverbovat do vojska habsburské princezny a odjel sloužit kamsi na druhý konec světa, kam ji provdali, do Brazílie. Dodnes se hledá jeho rod, pocházel prý od Třeboně, ale tamní matriky ho neregistrují. Je to záhada, po které pátrají profesionální badatelé, laboratoře DNA i amatérští hledači.

 

V knize předkládáte k vlastní úvaze čtenářů názory kritiků i obdivovatelů a mapujete překvapivé česko-brazilské souvislosti… Můžete uvést zajímavý příklad?

Příkladem může být československá ambasáda, navržená v roce 1962. Brasília se stala v roce 1960 sídelním městem obrovské federace, a to včetně zastupitelských úřadů cizích států. Nikomu z politiků a úředníků se ale do liduprázdného vnitrozemí z kypícího dosavadního hlavního města Ria de Janeira nechtělo. Třetí dokončenou ambasádou (po USA a Jugoslávii) byla právě ta naše. Československo v té době udržovalo s Brazílií dobré obchodní i politické vztahy a bylo výhodné brzo se zabydlet vedle významných úřadů a institucí. Velvyslanectví vzbudilo zaslouženou pozornost nejen v diplomatických, ale zejména v uměleckých kruzích – je považováno za jeden z vrcholných výkonů československé architektury šedesátých let: doma to nebyla velká sláva, to nejlepší vznikalo „na export“ za spoluúčasti nejlepších českých sklářů, sochařů, malířů, textilních výtvarníků atd. Tehdy supermoderní a odvážný komplex našeho velvyslanectví v Brasílii ve stylu zvaném brutalismus od arch. Karla Filsaka a kol. mohl směle stát v sousedství architektury Oscara Niemeyera.

 

Současně s publikací o Brasílii vyšla v nakladatelství Titanic i kapesní brožura autora Pavla Šembery Brazílie – Návod k použití. Jde o dílo náhody, nebo jste od počátku plánovali tuto kombinaci – výpravné publikace a drobné humoristické knížky?

Zábavná a praktická konverzační příručka vznikla až na závěr. Všichni známí, kteří rozpracovanou knihu o Brasílii viděli, mi začali říkat, že se tam určitě chtějí podívat. Tak jsme se s velkým znalcem tamního prostředí obchodníkem Pavlem Šemberou rozhodli jim to ulehčit. Jižní Amerika je pro našince v mnohém kulturní šok – jiná země, jiný mrav, jak se výstižně říká. Mohou se přihodit trapné situace a různá nedorozumění, nejen kvůli portugalštině, ale také z neznalosti mentality a místních zvyků. Pavel tím vším prošel a neobyčejně výstižně a zábavně to sepsal. Dostává spoustu gratulací od cestovatelů, že jeho „návod na Brazílii“ funguje.

 

Ve vašem nakladatelství pracujete jako editorka, váš muž jako fotograf. Jak se shodnete v tandemu? Kdo velí?

Manžel má nápady, já je realizuji. On má kompas, já na Titaniku přikládám pod kotle.

 

Kromě řady špičkových knih o architektuře, kterými je nakl. Titanic proslulé, jste publikovali i revidovaný text Alberta Vojtěcha Friče O kaktech a jeho narkotických účincích. Co může přinést současnému čtenáři po téměř sto letech? Nejde spíš o knižní kuriozitu? A jakou roli v tom hraje rodinný závazek?

Spravuji literární a odbornou pozůstalost A. V. Friče a postupně znova vydávám všechny jeho knížky, které pro minulé generace čtenářů byly často zásadní literaturou, která je na celý život ovlivnila. Ta knížka o kaktech není tak „narkotická“, jak slibuje titul. Je to odborná botanická studie o dobovém poznání rostlin s velkým potenciálem v lékařské vědě. A. V Frič byl prvním badatelem, který detailně popsal kaktusový rod Lophophora na základě svých pozorování mexické přírody. A nebyl by to Frič, kdyby tento zásadní příspěvek pro taxonomii rostlin neprošpikoval napínavým příběhem, originálními postřehy, ironickými komentáři a výbornou pointou s velmi aktuálním politickým podtextem. Udělat odbornou knížku čtivě a přístupně pro širokou čtenářskou obec, to je dobrý důvod pro vydání, ne? Ať jde o kaktusy, nebo o architekturu...

 

BRASÍLIA – MĚSTO – SEN

Sborník textů s množstvím encyklopedických vysvětlivek, fotografií a kreseb provádí Brasílií krok po kroku, přibližuje okolnosti jejího vzniku i fascinující dobrodružství její výstavby, seznamuje s jejími tvůrci i obyvateli, předkládá k vlastní úvaze názory kritiků i obdivovatelů a mapuje překvapivé česko-brazilské souvislosti.
Formát 25 × 23 cm v pevné vazbě se záložkou, 368 stran, téměř 450 barevných a čb fotografií, ilustrací včetně kreseb Davida Vávry a komiksových stripů Lucie Lomové, portugalské a anglické résumé, slovníček portugalské výslovnosti. Editorka Yvonna Fričová, grafická úprava Martin Hůla, fotografie Pavel Frič aj.  Cena 970 Kč.

 

Více informací o knihách nakladatelství Titanic najdete na: http://titanic.n.cz/knih.htm 
 

Mohlo by vás také zajímat...

PRAHA: 19. ročník Letních slavností staré hudby se vydá na objevnou expedici s podtitulem „Mediterraneo“. Od 10. července do 8. srpna se sedmkrát zastaví a rozhlédne po hudebním světě v krajích, kde jsou uloženy kořeny dávných kultur, které spoluvytvářely a ovlivňovaly nejrůznější evropské tradice i historii.

Hl. m. Praha
Instituce a kulturní zařízení, Soutěže a festivaly, Živé umění
Zpráva týdne, Co se děje
22.06.2018

PRAHA: Divadlo u.s. MARVIN hledá do nové hry posily pro role dvojčat (děvčat), i jednotlivě. Věk kolem 30 let (cca 25-35), štíhlá postava, mladistvý vzhled (dvojčata budou 18letá). Nutnou podmínkou je opravdový zájem o působení v amatérském divadle.

Hl. m. Praha, Středočeský kraj
Živé umění
Co se děje
22.06.2018

ČR: Nadační program Perpedes přispívá k užšímu propojení uměleckých a kulturních aktivit s životem různých sociálních vrstev a komunit v místním a regionálním měřítku. Zaměřuje se na posílení menších individuálních nebo občanských iniciativ, pohybujících se nebo vstupujících do mezioborové spolupráce v rámci současného umění a reflektujících společenské či environmentální souvislosti.

Celá ČR
Soutěže a festivaly, Živé umění
Co se děje
21.06.2018

BOHUMÍN: Psal se rok 2000 a skupina přátel s literárními zájmy se nepravidelně scházela po kavárnách, aby ostatním prezentovala své autorské literární pokusy. Postupem času vzniklo nejprve občanské sdružení, nyní Bohumínský spolek Maryška. Hlavním hybatelem, inspirátorem a duší spolku je po celá léta Kamila Smigová. Postupem let se přidávaly další ženy a ojediněle i muži, aktivní seniorky (pozdější zakladatelky "krojovanek") i studující mládež, která hledala prostor pro své literární nebo výtvarné vyjádření.

Moravskoslezský kraj
Instituce a kulturní zařízení, Lidová kultura, Ostatní, Živé umění
Články a komentáře
21.06.2018