pátek
29. března 2024
svátek slaví Taťána
Autoři s knihou
© Foto: Alice Kavková



Nad H(h)acknutou češtinou – s lexikografem Michalem Škrabalem

ČR: Jaká je současná čeština? Upadající, zhrubělá, pokleslá, nebo zábavná, flexibilní a inspirativní? Loni na podzim se v záplavě knižních novinek objevila kapesní knížka s názvem Hacknutá čeština, s podtitulem neortodoxní slovník naší mateřštiny a vzbudila velký ohlas. Za zhmotněním toho nejlepšího z online slovníku Čeština 2.0, který se už více než deset let plní nejsoučasnějšími, nově vytvářenými slovy, baví všechny jazykově tvořivé a „trolí“ pruderní češtináře, stojí autoři Martin Kavka a Michal Škrabal. Druhého z nich znám z časů studií, a tak společné dílko, možná jakousi jazykovou kroniku své doby, v níž objevíte, co znamená v dnešním newspeaku třeba krachonoš, surikata, jet haldy, milošekunda ad., představil především on, lexikograf z Ústavu českého národního korpusu. Duchovní otec projektu tentokrát jen lehce napovídal. A čtení to nebude rozhodně nudné, ale jako naše mateřština zábavné a inspirativní.

Autor článku: 
Irena Koušková

Web Čeština 2.0 vznikl s jasným cílem: aby zde zájemce našel a vyhledal význam nového slova. Ale s jakým záměrem jste připravili výběr hesel v knižní podobě? Jak s ním pracovat? Proč jste mu dali název Hacknutá čeština?

Slovník jsme zkompilovali s primárním záměrem pobavit čtenáře (a tak trochu taky sebe), v druhém plánu jsme pak chtěli zaměřit jejich pozornost k jazyku, který nám slouží nejen jako komunikační nástroj, ale je rovněž zdrojem myšlenkové kreativity, originality a hry. Pracovat s ním nedoporučuju, práce máme všichni dost jinde – ale zkusme se u něj bavit a opájet se ohebností a originalitou naší mateřštiny.
Jako „hackera češtiny“ přezdil Martina kdysi jeho kamarád – taky „volnonožec“ – Robert Vlach a on si na to při vymýšlení názvu pro knihu vzpomněl. Uživatelé Češtiny 2.0 se totiž vesele nabourávají svými výtvory do češtiny a mění ji, narušujou celistvost a „akademičnost“ spisovné varianty češtiny. Hacking je ovšem nejen vlamování se do systému, ale také jeho vylepšování, aspoň to tak původní hackeři dělali: nešlo jim primárně o to někde „vybrabčit“ data k nekalým účelům.

 

První, co mě napadlo, když jsem si Hacknutou češtinu pročítala, bylo, že práce na ní musela být velká zábava, ale možná se pletu. Co bylo na přípravě slovníku nejtěžší?

Zábavné to skutečně bylo, byť chvílemi jsme oba skřípěli zuby – měli jsme poměrně šibeniční termín a dodržet jej znamenalo dlouhé šichty včetně těch nočních. A taky to vyžadovalo sicflajš, bez toho se ale neobejde žádný slovníkář. Někdy se muselo do definice napsané narychlo uživatelem zásadně sáhnout: vyškrtat z ní slovní vatu, nebo ji naopak doplnit o důležité detaily, někdy ji i víceméně úplně přepsat. Pravda, snažili jsme se zachovat určitý pel amatérské lexikografie a nezglajchšaltovat rukopisy všech přispěvatelů, ale zas vocaď pocaď… Najít v tom mnohohlasí co nejčistší tón – a taky ohlídat jednotné zpracování významově či formálně obdobných hesel – bylo patrně to nejtěžší.

 

Klasické slovníky fixují už ustálenou a zažitou slovní zásobu… To ale nebyl váš případ. Myslíš, že se aspoň některé novotvary, které jste ad hoc do knihy posbírali, opravdu uchytí a stanou se součástí běžné slovní zásoby? Např. sněhánky, státní svátek = státek apod.?

Těžko v jazyce cokoliv predikovat, zvláště na poli lexikálním. Ale drtivé většině slov v našem slovníku moc šancí nedávám: jde o typické okazionalismy /pozn. red.: slova příležitostná reagující bezprostředně a emotivně na reálie naší doby, např. zčápit = získat dotace z veřejných zdrojů na svůj soukromý projekt, dále třeba bémokracie nebo openkrad./, jsou to efemery s minimální životností, pofiderní hvězdičky, jež zazářily a opět zhasly – za pár let po nich neštěkne ani pověstný čokl… Ale to nevadí, nám šlo o to přitisknout lexikografický prstík na tep dnešní doby, setřít lexikální pěnu dní či ještě jinými slovy: pořídit jakousi verbální kroniku našich dnů – třeba se to šikne historikům za nějakých sto půldruhého sta let…

 

Oba dva se češtinou živíte. Kde nejčastěji nacházíte novotvary? Na web Čeština 2.0 přispívají jeho uživatelé novými slovy, které musíte schválit. Dá se rozlišit, jestli novotvar vznikl jednoduše z nutnosti pojmenovat novou skutečnost, nebo uměle jako výsledek záměrného hledání neotřelého výrazu?

Na nová slova narážíme všude okolo sebe – stačí chodit s očima a ušima otevřenýma, kolem nás toho každodenně poletuje neuvěřitelné množství. A taky je toho fůra na internetových diskusích a na socsítích. Je fakt, že to, co se objevuje na Češtině 2.0, je do značné míry projev jazykové kreativity, mnohdy až exhibicionismu – a takové výrazy velmi brzy zapadnou. Ale to nevadí, je to takové podhoubí, jež dává vyrůst opravdu pěkným a originálním novotvarům, které už se bohdá uchytí.

 

Jaké reakce na slovník jste dosud (za rok od vydání) zaznamenali? Co na něj říkali odborníci, tví kolegové?

Vesměs pozitivní, a to jak v laických, tak odborných kruzích. Recenze včetně těch od kolegů jazykovědců jsou pochvalné, maximálně se objeví nějaká drobná připomínka. Lidi se tou knížkou baví, což je skvělé – jak už jsem říkal, byl to náš primární cíl. A jako milý bonus beru reakce od dvou mých kolegů učících na vysoké škole, kteří říkali, že slovník využijou na svém semináři lexikologie. Mimoto se z mnoha zdrojů dozvídáme, že s knihou pracuje řada učitelů také na základních i středních školách a gymnáziích. Paráda – jen houšť!

 

Jaké místo má váš popularizační slovník mezi těmi zaměřenými na nekonvenční češtinu jako Šmírbuch jazyka českého nebo Slovník floskulí a jak ho vnímat oproti klasickým slovníkům neologismů vydávaným Ústavem pro jazyk český?

Skromně a pokorně se k nim staví do řady, je to další synchronní řez na časové ose. Neologické slovníky vzniklé na půdě ÚJČ jsou zpracovány se vší vážností (a je to tak dobře!), my si mohli dovolit být trochu rozverní a neakademičtí. A také jsme se neomezili výhradně na neologismy, ve slovníku jsou i četné výrazy v češtině už dávno etablované, např. (mé oblíbené) přejímky z romštiny. Kromě už výše zmíněného čokl, to pochází z romského džukel „pes“, např. chálovat „jíst“, lováky z romského love „peníze“, benga, tj. policajti, z romského beng „čert“, čórka-krádež z romského čorel „krást“ atd. atp.

I to je svým způsobem hackování, tentokrát toho, jak se sestavujou slovníky na vědeckém pracovišti – dělali jsme si ten slovník zkrátka po svém včetně neslovníkové části, kde najdete rozhovory s různými osobnostmi o češtině nebo patnáct ilustrovaných definic, které spíš připomínají kreslené vtipy. A notně jsme se při tom vyřádili!

 

Ano, součástí knížky jsou vstupy blogerky, lektora tvůrčího psaní, herce, básníka, překladatelky, sloganistky, stand-up komika, lingvistky a profesora slovanské a baltské filologie, pro které je současná čeština pracovním nástrojem a vlastně jaksi ospravedlňují neortodoxnost posbíraných výrazů. Vtipné kresby zaujmou na první pohled…

To byl nápad nakladatelství. Já jsem se nejdřív bál, jak se to snese se slovníkovou částí – ale sneslo, a naopak se mi zdá, že to finální podobě pomohlo, už těmi báječnými ilustracemi Lukáše Fibricha. Pro mě osobně je to zajímavé a poučné čtení, pestrý pelmel různých přístupů k jazyku. Vida kolika lidem pomáhá k obživě…

 

Do mého slovníku se po přečtení už dostávají slova: kurvítko, zkrndit, chčaj, jet haldy, ulajknout se, snaženka, vošťurák, manyžer, háelpéčko, surikata. Jaká jsou tvoje oblíbená a proč?

Opravdu je používáš? A budeš i nadále? Aktivní slovník každého mluvčího je těmhle okazionalismům otevřený jen v omezené míře, myslel bych si. Ale co tak víme od některých uživatelů, nejsi jediná: někteří si určitá slova ze slovníku – webového i tištěného – opravdu vyzobávají a zařazujou do své slovní zásoby. Čili i když slova nežijou ve „velké“ češtině, v té „malé“ se uchycujou a přetrvávají v různých sociálních bublinách, jak se dnes tak rádo říká.
Své favority jsem už prozradil opakovaně: mám rád rafinovanou lechtivost, takové ty nenápadné čuňačinky, umně skryté za nevinná slova (kupř. klekánice). Ale v zásadě se mi líbí každý chytře a originálně vytvořený neologismus. Hlavně proto, že je mi důkazem vitálnosti naší mateřštiny.

 

Některé výrazy jsou přinejmenším opravdu poněkud „lechtivé“. Existuje hranice vkusu, kterou jste si hlídali a jednoduše ji nepřekročili?

Asi nějaká hranice bude, ale nakonec jsme pustili myslím všechno. Prošly i takové „šrapnely“ jako třeba trojdíra, redukující s brutální přímočarostí ženu na sexuální objekt. A proč by neměly projít, proč něco cenzurovat? Jazyk je takový – protože takoví jsou jeho mluvčí. Mám přece ale nezadatelné právo takovéto výrazy, které se mi až hnusí, nepoužívat – to jest použít jakousi sebecenzuru.

 

Červená grafika nejvíce v knížce protežuje tematické rubriky „Pozor, tady je Babišovo“, kde najdeme slova jako andrejovat = lhát někomu, dále „Držhubné, sajrajtovné“ (o poplatcích), další je o sexu a poslední o alkoholu. Znamená to, že v těchto tematických oblastech je čeština nejkošatější a nejtvořivější, anebo tu jde spíše o výběr podle obecné čtenářské atraktivnosti ovlivněný nakladatelstvím?

My se čtenářům nijak zvlášť podbízet nechtěli, vybírali jsme podle svého vkusu. Sex, žrádlo a chlast, politika – bať, z těchto přízemních pater každodennosti se rekrutuje nejvíce výrazů. Marná sláva, člověk je tvor poměrně primitivní, což jazyk odráží velmi trefně. Jsme holt na opačném pólu než autoři pomyslného Slovníku vznešených myšlenek a ctnostných idejí, ale to vůbec neznamená, že náš matroš k analýze není výživný a hodný pozoru!
Též nutno dodat, že v knize má kromě sexu, Babiše, alkoholu a poplatků svůj kout i doprava, tedy přesněji dálnice, jejichž stav je v Česku vskutku zoufalý. Jen věčná škoda, že Hacknutá už nestihla postihnout také skvostný závěr éry ministra Dana Ťoka, díky němuž se čeština obohatila o důvtipný souťok (sbíhání dvou jízdních pruhů do jednoho u jedné z mnoha dálničních uzavírek kvůli rekonstrukci) a ťokťuk (drobná nehoda vyplývající z nedodržení pravidla zipu u souťoku).

 

Budete úspěšný projekt nějak rozvíjet, respektive už ho po roce rozvíjíte?

Martin se pravidelně týden co týden objevuje na TV Seznam, v každém díle probere více než dvacet slovíček z nějaké tematické oblasti. Líbí se mi to, divákům zjevně též. Seriál nicméně ke konci roku skončí, respektive nahradí ho Martinův podcast Tajný jazyk, tentokráte zaměřený hodně na slang – například funebráků, rybářů nebo třeba šotoušů. Další plány zatím nemáme. Vydat druhý díl slovníku – stejně udělaný, jen s dalšími slovy – asi není dobrý nápad: opakovaný vtip přestává být vtipem. Nicméně vzkvétá a bobtná samotný web Čeština 2.0: od doby, kdy slovník vyšel, tu přibylo zhruba 4000 nových slov, aktuálně jich tam je cca 15 500. Letos by mělo přibýt až 5000 nových slov.

 

Co si myslíš o tom, že lidé przní češtinu?

Že je to odvěké lamentování starších generací, které se těžko smiřujou s tím, že se jazyk proměňuje a už není takový, jaký si ho pamatujou z dětství. Ale to jinak ani být nemůže, pokud nechceme, aby jazyk stagnoval a zmrtvěl. Jazyk bez vývoje je – inu, mrtvý jazyk. Pravda, často mu náleží status jazyka klasického – latina, stará řečtina, sanskrt… – ale nikdo jím už nemluví. A my česky mluvit chceme i nadále, ne?
Venkoncem to říká i ve svém (posmrtném) vzkazu profesor Jiří Marvan, jehož jsem měl tu čest zažít ještě jako přednášejícího: „Náš jazyk má budoucnost, pokud se ho ujme mladá generace a bude ho milovat, měnit, vymýšlet nová slova, prožívat ho.“

Web:  https://cestina20.cz/

 

Michal Škrabal (1979)

Na pražské filozofické fakultě vystudoval český jazyk a literaturu spolu s lotyštinou. Od roku 2016 je zaměstnancem Ústavu Českého národního korpusu, vedle lexikografie a kontrastivního výzkumu se zabývá rovněž specifiky básnického jazyka, v současnosti se podílí na kompilaci korpusu současné české poezie. Hacknutá čeština je jeho slovníkářským prvorozenětem, lotyšsko-český slovník zůstává (dlouholetým) deziderátem.

 

Martin Kavka (1977)

Češtinu studoval, ale nedostudoval, to mu nicméně nezabránilo začít do ní fušovat. Nejdříve jako novinář, později jako copywriter a ze všeho nejvíce jako sběratel slov a zakladatel webového slovníku Čeština 2.0. Kromě firemní novinařiny v agentuře Corporate Publishing se věnuje rodinné značce 4 Kavky, pod kterou společně s manželkou a dvěma dětmi oprašuje a vyrábí hry, na něž by se nemělo zapomenout.

 

 

Mohlo by vás také zajímat...

ČR: Digitalizace je jednou z oblastí, na kterou je možno využít dotaci ministerstva kultury z Národního plánu obnovy. Nedávno bylo rozhodnuto o výsledcích dvou výzev – digitalizace kulturních statků a národních kulturních památek II. a výzvy na podporu rozvoje digitalizace, dokumentační a informační činnosti v oblasti vizuálního umění a architektury pro menší projekty nezřizovaných neziskových organizací.  

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní
Co se děje
27.03.2024

VAMBERK, ČR: Něžná krása krajky se jemně snoubí s křehkostí nastupujícího jara i symboly velikonočního období… Zasnívám se v kuchyni nad chystanými dekoracemi k největším křesťanským svátkům v roce a automaticky si vzpomenu na Vamberk, město krajky. Snad by souhlasila i místní rodačka a etnoložka muzea krajky Mgr. Martina Rejzlová, která nás jejím příběhem i muzejními expozicemi provede. Zároveň v rámci redakčního cyklu Cestou na Seznam přiblížíme, jak se na listinu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR dostala i Tradice krajkářství na Vamberecku“ a zda má nakročeno také na zápis na seznam nehmotného dědictví UNESCO.

Celá ČR, Královéhradecký kraj
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Výtvarné umění, Lidová kultura, Památky, Vzdělávání
Články a komentáře
27.03.2024

ZLÍN: V Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně opět od března 2024 probíhají vzdělávací kurzy pro pracovníky kulturního a kreativního sektoru Zlínského kraje v oblasti manažerských, komunikačních a digitálních dovedností. Knihovna tak navázala na úspěšný projekt z minulého roku, kdy se v celkem 18 vzdělávacích kurzech proškolilo téměř 400 účastníků.

Zlínský kraj
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Vzdělávání
Co se děje
25.03.2024

ČR-PRAHA: Ministr kultury Martin Baxa na včerejším jednání vlády předložil návrh zákona o veřejných kulturních institucí (VKI), který je součástí programového prohlášení vlády. Zákon přinese větší stabilitu kulturních institucí, především víceleté plánování a vícezdrojové financování. Zřizovatelem VKI bude moci být stát, nebo uzemní samosprávný celek, nebo více územně samosprávných celků společně.

Celá ČR, Hl. m. Praha
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní
Co se děje
21.03.2024