neděle
17. prosince 2017
Svátek slaví: Daniel
Lucien Zell, foto: Andrew Hauner



The life on the wing of poetry

Before 1998 you were traveling around Europe. What made you feel that you wanted to stay in Prague?

Nietzsche wrote: “When I search for another word for ‘music’… the only word I find is Venice.” When I search for another word for ‘mystery’ the only word I find is Prague. For me, being a poet is not merely a matter of composing words on a page; it has more to do with striking at diamonds of mystery buried in the ordinary cliffs and rocks and caves of consciousness. Shakepeare’s in­quiry “To be or not to be” can be answered simply: “To be andnot to be.” All of us experience the rush of the fourth dimension, time, through us and around us year by year, day by day, moment by moment. In Prague, there are fossils of this rush, haunting fossils like the Charles Bridge… it’s a bridge that not only crosses a river… it’s a bridge that has become a river. A river of souls. Let’s just say that my soul is thirsty and I need water from a river of souls…
The only other city that matches the mystery of Prague for me is Jerusalem. It too has many rivers and waterfalls of soul. It rides a mountain of souls. But the conflict there is piercing and deleterious to the overall immersion of the body in the sacred. If there were not such tragic conflict in Jerusalem, a city where the stones howl like wolves, I would probably live there.
For now, see me as a river dolphin happily splashing in Prague’s river of souls…

You are a singer and author of texts in the poetic rock band called The Wavemen. You play with a few Czech musicians (Honza Horáček, Honza Ponocný, Standa Matoušek) and also with Swedish musician Ulf Gjerdingen. How did you set up this international band?

The whole wild journey of The Wavemen deserves a book of its own. We’ve just released an album called Fall Into Flight recorded with the talented musicians you’ve mentioned above. It’s available at our concerts and at U Zeleneho Caj up near the Prague Castle (Nerudova 19 for those who want to make the pilgrimage).
For live concerts, I now have a completely new formation of the Wavemen. I’m very anti-logical; logistically, I couldn’t keep together five musicians. So now we are seven! We have a fantastic keyboard and Rhodes piano player: Jirka Vidasov. We have drummer extraordinare: Honza Dolezal. We have bass player Martin Voboril . Guitarist Frantisek Rocen plucking magic from the Hendrix-haunted air around him. Plus twin brothers Martin and Matej Karas blowing soul fire on flute and saxophone.

Your main subject of interest is poetry and music. Your poetry is very light and somehow fragile and deep, while your music is a little bit wild. What difference do you see between your music and your poetry?

For me they are two wings of the same bird. I lift off the earth when both are flapped in unison. I just hope my wings help others touch a spiritual sky too.

What do you like concerning Czech culture? (How is your poetry inspired by Czech culture?

Czech Republic is an ancient baby. It’s centuries old, and also only 21! Just old enough to legally drink alcohol in America. I thrive in paradox, and Czech Republic is vibrantly paradoxical.
One of my favorite poets Rainier Maria Rilke was born in Prague in 1874 exactly 100 years before me. So I’ve followed in his footsteps, his wingsteps. Unconsciously I must say, because I discovered the geographical link with Rilke long after I’d already settled in Prague. But psychically, many times the cause comes after the effect.
I like the poetic aspects of Czech culture, the long drift of strangers, the swaying interplay of architectural tides, the mysterious squares that pivot a whirl of life around them whether that whirl be in Ostrava or Cesky Krumlov or Tabor or Usti. Living in America is like living in a film directed by Steven Spielberg. Living in Prague is like living in a film of Jim Jarmusch. Or to analogize via another medium, living in America is like living in a brand new Britney Spears hit. Living in Prague is like living in an old Tom Waits song.

What do you think about Czechs. Are they open for your poetry, music?

Yes, I feel that Czech Republic is a butterfly nation. The Iron Curtain was a cocoon that kept freedom locked behind it. Samizdat and Charter 77 were vibrant little echoes of the cry at the heart of the always-questing-for-freedom spirit. Milan Kundera’s brilliant Unbearable Lightness of Being was conceived and born in an atmosphere of startling oppression. But it’s nectar of humanity is unquenchable.
Poets are always a minority… but they are a tenacious minority. Now the butterfly is out, and many fresh voices are rising.

You organize also some poetry readings for free. Why do you volunteer in this way in the cultural field?

I believe in being not merely an artist but a Heartist. Life is simply too short and vital not to transcend the strangling grip of money. Money eclipses most people’s vision, blinding them to the sacred fact that we are all pilgrims in this life. I believe that one of the functions of an artist is to bring to life a fresh way of seeing and being. For me, that includes the ideals of service and embodying compassion.
Yeats, the great Irish poet said: “The truth can be embodied, but not known.” We’re not here to know. We’re here to love and love is the greatest form of knowing there is.
Of course, I too need support and poetry and music are also my bread and butter. It’s disgusting at times to me to see that nearly everyone has no problem paying for food to temporarily fill their stomachs; at the same time, they find it disagreeable to pay for a book of poems that can fill their minds and hearts with the sparkle of Eternity.
I would like balance. To earn money through my work, and then to share my work freely with those who can’t afford it. A long-term dream I cherish is to start an organization similar in spirit to the organization John F Kennedy set up in America: The Peace Corps. My project will be an Art Corps, an anti-army of artists that will spread over the globe. This ‘army’ will be the opposite to those currently spilling over the borders of our world. They won’t spread fear, they’ll spread IMAGINATION. They won’t use fierce weapons that rip bodies apart, rather, they’ll use tools of tenderness to draw souls together.
My organization will serve under the acronym P.O.E.T. This acronym will stand for Peace On Earth Today.

In one interview you said that each concert is a meeting of souls. The success of a concert depends on how the souls of the musicians are in harmony with the audience. Is it your own philosophy or are you inspired by some thinker?

It’s my own philosophy. I was standing on the balcony at a concert of a band called Tribal Drift. As I gazed over the audience it became vitally clear to me that what I was witnessing was a communion of souls. The souls of the band, harmonized with each other, were in a whirlpool of communication with the souls in the audience. It was a vivacious human channel and it felt an honor to be a part of it.
In your family history you have also Russian Jewish ancestors. Would you like to live for some time in Russia? Or have you ever lived there? What inspires you from Russian culture?
I love Dostoyevsky. Reading Crime and Punishment in one straight sitting when I was 18 and staying alone in a cabin on the Oregon coast was one of the most important literary encounters in my life.
I also cherish Pasternak, Tolstoy, Pushkin, Brodsky, Tsvaetayva, and many others in the surging Russian tide of enlightened poetic thought. Kandinsky and Chagall are also powerful teachers for me in the visual realm.
I visited Russia only once in 1994; I stayed about a month in Moscow and St. Petersburg. I only had a visa for one week and I was arrested for staying longer. I was held overnight, and in my cell I fell asleep and dreamt of the surface of the sun. Look up from this interview, you’ll see a reality that has existed for years before you were there to experience it. The same is true of the surface of the sun. It’s a reality surface that awaits you. So, asleep and dreaming in my cell in St Petersburg, I was there amidst the bright inferno and explosions. Then I woke up in my grey drab surroundings. But a drunk was ushered in, and he pulled from his pocket a ripe tomato which he promptly handed to me. I rubbed it off on my shirt, and bit into a delicious red rush of juice and light. I was tasting the sun. There in my grey cell in Petersburg, I was tasting the sun.

When and where do you plan your next poetry reading or concert?

I have one upcoming concert:
May 7, 20:00 at K4, Celetna 20, with special guest MAGNETIKUM

www.myspace.com/the­wavemen
www.myspace.com/Lucienzell

Lucienzell@ya­hoo.com

Na křídlech poezie

Autor článku: 
Markéta Vrabcová

PRAHA: Básník a hudebník Lucien Zell, muž s jednou rukou a dvojnásobným uměleckým talentem, pochází z Kalifornie a od roku 1998 žije v Praze. Zde založil poetickou rockovou kapelu The Wavement a také zde organizuje básnické večery a dílny tvorby poezie. Šíří kolem sebe spoustu kladné energie, jasného a svěžího přístupu k životu.

Jste původem z Kalifornie, od roku 1998 však žijete v České republice. Předtím jste cestoval po Evropě. Proč jste se rozhodl zůstat v Praze?

Nietzsche napsal: „Když pátrám po jiném slově pro hudbu, jediné slovo, které nacházím jsou Benátky.“ Když já hledám jiný výraz pro slovo tajemství, tak jediné slovo, které nacházím je Praha. Pro mě jako básníka to není pouze záležitost poskládat slova na stránku, ale je to spojeno s dobýváním diamantů záhad, které jsou uchovány v útesech, skalách a jeskyních lidského vědomí. Na Shakespearovu otázku: „Být nebo nebýt“ můžeme jednoduše odpovědět „Být a nebýt“. Všichni zakoušíme shon čtvrté dimenze, čas. Zakoušíme jej skrze nás a kolem nás, rok za rokem, den za dnem, okamžik za okamžikem. V Praze můžeme objevovat zkameněliny shonu ve fosíliích jako je Karlův most. Je to most, který nejen protíná řeku, ale je to most, který se stal řekou. Řekou duší. Řekněme, že moje duše je žíznivá a potřebuje napít se vody z řeky duší.
Jediné město, jehož tajemství lze porovnat s Prahou, je Jeruzalém. Má mnoho řek a vodopádů duše. Vede horu duší. Tento konflikt je pronikavý a zhoubný k celkovému ponoření těla do posvátna. Kdyby nebylo tolik tragických konfliktů v Jeruzalémě, ve městě, kde kameny vyjí jako vlci, tak bych tam pravděpodobně žil.
V současnosti mě můžete vidět jako říčního delfína šťastně se cákajícího v pražské řece duší.

Jste zpěvákem a autorem textů poetické rockové kapely The Wavement. Hrajete zde s několika českými hudebníky: Honzou Horáčkem, Honzou Ponocným, Standou Matouškem a také se švédským muzikantem Ulfem Gjerdingenem. Jak došlo k založení této mezinárodní kapely?

To by si zasloužilo celou knihu! Právě jsme vydali album nazvané: Fall into Flight, které je nahráno talentovými hudebníky jejichž jména jste zmínila v otázce. Toto album je k dostání na našich koncertech a také v čajovně u Zeleného čaje (Nerudova 19).
Živé koncerty mají novou formaci hudebníků. Jsem nepochopitelný. Nemohl jsem udržet pohromadě pět hudebníků a teď je nás sedm. Máme fantastického hráče na klávesové nástroje a piáno Jirku Midasova, dále máme výjimečného hudebníka Honzu Doležala a basistu Martina Vobořila. Také máme kytaristu Františka Rocena a dvojčata Martina a Matěje Karasovy hrající na flétnu a saxofon.

Vaše poezie je křehká a hluboká zatímco vaše hudba je trochu divoká. Jaký rozdíl vidíte mezi svojí hudbou a poezií?

Pro mě to jsou dvě křídla stejného ptáka. Mohu létat, když obě křídla jsou ve spojení. Doufám, že má křídla také pomohou jiným dotknout se duchovní oblohy.

Jak je vaše poezie inspirována českou kulturou?

Česká republika je starobylé dítě, je celá století stará, ale také pouze 21 let. Dosáhla stejného věku pro legální pití alkoholu v Americe. Já „kvetu“ v paradoxech a Česká republika je také plná paradoxů. Jeden z mých oblíbených básníků Rainer Maria Rilke se narodil v Praze v roce 1874 přesně sto let přede mnou. Já jdu v jeho stopách. Propojení s Rilkem jsem objevil až dlouho poté, co jsem již žil v Praze. Mám rád poetické aspekty české kultury; cizinci, kteří přicházeli na toto území, rozhoupali hru architektonických slohů, tajemná náměstí kolem kterých se točí život v Českém Krumlavě, Ostravě, Táboru nebo v Ústí nad Labem. Žít v Americe je podobné jako žít ve filmu, který režíroval Steven Spielberg, a když žijete v Praze je to jako žít ve filmu Jima Jarmusche. Použijeme-li jiné médium, je život v Americe jako v novém hitu Britney Spears. Žít v Praze je jako žít ve staré písni Toma Waitse.

Co si myslíte o Češích? Jsou otevření vaší poezii, hudbě?

Ano, cítím, že Češi jsou motýlím národem. Železná opona byla kuklou, která zavřela svobodu. Samizdat a Charta 77 byly záchvěvy pláče v srdci duší stále volajících po svobodě. Kunderova brilantní kniha Nesnesitelná lehkost bytí byla napsána v atmosféře děsivého útlaku, její nektar lidskosti je neuhasitelný. Básníci jsou vždy v menšině, ale v houževnaté menšině. Nyní je motýl venku a probouzí mnoho hlasů.

Organizujete zdarma básnická čtení. Proč v této oblasti pracujete jako dobrovolník?

Nejsem pouze umělec, ale také léčím srdce lidí. Život je příliš krátký, než aby byl převýšen hodnotou hromadění peněz. Peníze zatemňují lidský pohled. Neuvědomujeme si skutečnost, že jsme na této planetě pouze poutníky. Věřím, že jedním z úkolů umělce je uvádět do života čerstvý způsob vidění a bytí. Pro mě to znamená sloužit lidem a být soucitný. Skvělý irský básník Yeats řekl: „Pravda může být přítomna, ale nemusíme ji úplně znát. Nejsme tu proto, abychom ji znali, ale jsme tady, abychom milovali a láska je největším způsobem poznání této pravdy.“
Také potřebuji finanční podporu a umění je mým živobytím. Je pro mě nepříjemné vidět, že téměř každý má peníze na jídlo, aby si naplnil žaludek, ale je pro ně nezvyklé zaplatit za sbírku, která by mohla naplnit jejich mysl a srdce jiskřivou věčností. Rád bych žil ve finanční rovnováze, abych si vydělal peníze svou prací a poté mohl volně sdílet své dílo s lidmi, kteří si jej jinak nemohou dovolit. Mým snem je založit organizaci s podobnou náplní jako má mírový sbor Johna Fitzeralda Kennedyho: The Peace Corps, která se bude jmenovat Umělecký sbor. Tato organizace bude sdružovat protiválečné umělce a rozšíří se po celé zeměkouli. Tato armáda nebude šířit strach, ale bude rozvíjet představivost a nebude používat kruté zbraně, které trhají těla, ale spíše bude používat nástroje laskavosti, které spojí duše dohromady. Tato organizace bude známá pod zkratkou P.O.E.T a bude znamenat mír na zemi dnes (Peace on Earth Today).

V jednom rozhovoru jste řekl, že každý koncert je setkáním duší. Úspěch koncertů závisí na tom, do jaké míry jsou duše hudebníků v harmonii s posluchači. Je to vaše vlastní filosofie nebo jste se inspiroval nějakým myslitelem?

Je to moje vlastní filosofie. Stál jsem na balkóně během koncertu kapely Tribal Drift. Jak jsem hleděl přes diváky, ujasnilo se mi to, že jsem svědkem společenství duší. Duše muzikantů v kapele harmonizovaly spolu navzájem a byly ve víru komunikace s publikem. Byl to živý lidský kanál a já jsem byl hrdý na to, že jsem jeho součástí.

Ve vaší rodinné historii máte také rusko-židovské předky. Co vás inspiruje z ruské kultury?

Miluji Dostojevského román Zločin a trest, který jsem v osmnácti letech přečetl jedním dechem, když jsem byl o samotě ve srubu na oregonském pobřeží. Byl to pro mě jeden z nejdůležitějších literárních zážitků. Mám také rád Pasternaka, Tolstého, Puškina, Brodského, Tsvetaevu a mnoho dalších v ruském příboji osvícených básnických myšlenek. Kandinskij a Chagall jsou také mocní učitelé, co se týče vizuality.

Chtěl byste žít nějakou dobu v Rusku. Žil jste tam někdy?

Rusko jsem navštívil pouze jednou v roce 1994; pobýval jsem asi měsíc v Moskvě a Petrohradu. Měl jsem vízum pouze na týden, ale byl jsem tam déle, proto mě zavřeli. Ve vězení jsem byl přes noc a na cele jsem usnul. Zdálo se mi o povrchu slunce. Když pominete tento rozhovor, uvidíte skutečnost, která tu existuje již léta, ještě před tím než jste se chystali ji ověřit. To samé platí o povrchu slunce. Je to skutečný povrch, který vás očekává. Když jsem tedy usnul a snil v mé cele v Petrohradu, byl jsem tam uprostřed jasného pekla a výbuchů. Potom jsem se probudil do mého šedého okolí. Dovnitř cely vpustili ještě opilce, který vytáhl z kapsy zralé rajče a podal mi ho. Otřel jsem ho o svou košili a zakousl se do lahodného rajčete se spoustou šťávy. Tam v šedé cele v Petrohradu jsem ochutnával slunce.

Kdy plánujete další koncert?
Chystám koncert 7. května ve 20:00 v klubu K4 v Celetné ulici 20 spolu s kapelou Magnetikum.

Mohlo by vás také zajímat...

Talent Awards je svým formátem jeden z největších evropských soutěžních projektů představující taneční, sportovní a uměleckou  scénu. Je určený  talentům z oblasti kultury, sportu a umění pro oblast: ČR, Slovenska, země EU a státy mimo členství EU.  Soutěžní disciplíny jsou rozděleny samostatně pro amatéry a odděleně pro profesionály.

Celá ČR
Soutěže a festivaly
Co se děje
15.12.2017

ČR: Institut umění – Divadelní ústav (IDU) v rámci připravované výstavy Česká divadelní fotografie 1859–2017 vyhlašuje soutěž o nejlepší divadelní fotografii. Do soutěže se mohou přihlásit profesionální fotografové i studenti fotografie se snímky pořízenými na území České republiky v letech 2015 až 2017 v několika kategoriích.

Celá ČR
Soutěže a festivaly
Co se děje
15.12.2017

ČR: V nově jmenované vládě povede resort kultury PhDr. Ilja Šmíd. Přečtěte si životopis nového ministra kultury.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Legislativa a ekonomika
Co se děje
14.12.2017

PRAHA: Zvyšující se zájem ze strany veřejnosti, a to včetně mimopražských ale i zahraničních návštěvníků, o kulturní a vzdělávací aktivity na pražských hřbitovech přiměl Správu pražských hřbitovů k rozvoji těchto služeb. Jednak k jejich zkvalitňování a dále k rozšíření nabízených služeb na další hřbitovy tak, aby do portfolia komentovaných procházek a letáků bylo do budoucna postupně zahrnuto všech 29 pražských hřbitovů.

Hl. m. Praha
Cestovní ruch, Instituce a kulturní zařízení, Vzdělávání
Co se děje
14.12.2017