Dobříšský kulturní dům patří sochám a ilustracím zvířat

V dobříšském kulturním domě jste vystavovala již několikrát. Kdy naposledy?

Téměř na den přesně jsme zde před dvěma lety, konkrétně 10. ledna 2016, zahajovali výstavu s názvem "BAJAJA" společně s Jaroslavem Jocovem (keramické sochy) a Jaroslavem Bezděkem (obrazy). Název výstavy nebyl vybrán podle pohádkové postavy, ale vznikl spojením dvou počátečních písmen v křestním jméně každého z nás.

Jak se vám líbí výstavní prostory kulturního domu?

Výstavní prostory jsou naprosto vyhovující. Lze zde najít to správné místo k umístění soch nebo obrazů. A také spolupráce s kurátorem panem Markem Hájkem je vynikající.

Vystavujete s Miloslavem Muškátem poprvé? A jak jste se seznámili?

S panem Muškátem jsme se seznámili přes galerii Radka Grossmana v Kroměříži, kde jsme společně vystavovali i s dalšími výtvarníky. Poté mi byla nabídnuta možnost organizovat doprovodnou výstavu na Svinařském řetězení na zámku Svinaře, kam jsem přizvala i pana Miloslava Muškáta. To bylo v roce 2013. Od té doby jsme společně vystavovali několikrát, naposledy koncem minulého roku v Čáslavi. Nyní chystáme další výstavu v Berouně, která bude zahájena 28. dubna, a v létě opět ve Svinařích, kde nás bude více.

Dobříšská výstava nese název Zvíře. Představují tedy všechny vaše sochy zvířata?

Sochy zvířat mám hodně v oblibě, přírodu mám velmi ráda, ale nemodeluji jen je, na výstavě najdete například bronzovou sošku Šaška, Dívky, Dámy se zrcadlem nebo sádrovou bustu sv. Jana Nepomuckého. V současné době se věnuji také odlévání do cínu a to jsou abstraktní tvary poskládané z malých kuliček.

Jaká konkrétní zvířata na výstavě prezentujete a z jakých jsou materiálů?

Převažují sochy zvířat z bronzu. Na výstavě je Žirafa, Kůň, Koník, Klokan - ten je vystavován poprvé, Bájné zvíře, také reliéf s Pavoučky pro štěstí a Sovička z cínu. Chybí jen soška Velblouda, která byla před výstavou prodána. Od každé bronzové sošky odlévám vždy pouze pět kusů a některé z nich již nejsou k dispozici, tak ani nemohou být vystaveny, například Nosorožec.“

Proč právě zvířata tak ráda zachycujete?

Líbí se mi rozmanitost tvarů, která ve zvířecí říši je. Často mne zaujme zvíře, které vidím v reálu, ale i v knihách, časopisech nebo v dokumentech. Je to pro mne krásná a nekonečná inspirace. Brzy mám v plánu modelovat hrocha nebo marabu afrického.

Vernisáž se uskutečnila ve čtvrtek 11. ledna. Jaký byl její průběh?

Tentokrát jsme pojali vernisáž spíše jako příležitost k setkání lidí, známých, kamarádů. Tedy bez dlouhých proslovů a s příjemným hudebním doprovodem, o který se postaral Petr Kafka se svými žáky na akordeony a klavír, a také Bedřich Gregorini, který nám na závěr zahrál na klavír Život je jen náhoda a další skladby. Vernisáž dopadla, co se týká účasti, nad očekávání, přišlo kolem 80 lidí. A atmosféra byla podle mého názoru i ohlasů zúčastněných moc příjemná.