pátek
29. března 2024
svátek slaví Taťána
Foto archiv Alasdaira Bouche



Busking makes the city vivid

<p>You have been based in the Czech Republic for over five years now. What was the main reason that you moved to the Czech Republic?</p> <p>I grew up in suburbia, close enough to London to smell it. There was a pervading air of unhealthy competitiveness – as if your salary was the most important thing you had to offer – so when I came of age, I broke camp and headed to North Wales. I loved living between the mountains and the sea – the surroundings had a vibrancy that urged you to explore, both geographically and spiritually. I gained a first-rate musical education from my local record store, and paid for it by giving concerts around the area. When I moved back to London, things spun out of control – I threw myself into my work and partied way too hard. I soon burnt myself out, and had to make a change. I saved all my money, bought a round-the-world ticket and never looked back. So began a life on the road. I was surprised to find that I could feel at home in the most unlikely of places, and could also survive on what I made from my music. When I ran out of money sailing around Australia, I played every night in a working man's bar in New Zealand, until I had enough to move on. Many countries and years later, by happy accident I found myself in Prague, and immediately fell in love with her.</p> <p>You are a singer, songwriter and busker. In your biography you called yourself a music chameleon. How would you describe the genre of your music?</p> <p>My music drifts between genres. Most people don't listen to only one style of music, and my own compositions reflect that. My debut album ‚First Person Singular‘ is folk-blues, the following release ‚Second-hand Lullabies‘ is soulful power-pop, the third will be a fusion of hard rock and jazz-blues. Then it's time for my alternative country album. It's easier just to say I am a singer-songwriter! I've had a great reception to my music here, but it's questionable if the majority of my Czech audience grasp the different levels of meaning in my lyrics. When I try to decipher Nohavica or Mišík, I'm sure I miss some of their poetry and implication, but it doesn't render their songs any less powerful. I tend to write direct but complex lyrics, personal yet universal – so people take away different things from them.</p> <p>You grew up in the United Kingdom – what are the conditions for busking there?</p> <p>The busking experience is different all over the world and local authorities play a large part in that. Rules vary from town to town – some welcome artist expression on the street, others less so. The London Underground Busking Scheme is very popular with professional musicians and passengers alike, often attracting big names, and their limited number of licenses are hotly contested. Most European cities have established codes of conduct for buskers, and they become part of the fabric of the city. Until very recently, Prague's buskers have mostly been confined to the Charles Bridge, and the draconian measures required to obtain a license and their prohibitive cost were extremely off-putting. I think Iniciativa BuskerVille, who lobbied Prague authorities for more realistic laws for street performers, were able to show that buskers weren't a public nuisance.<br /> Now there is a large amount of freedom to busk here, and it is up to the performer to act responsibly and stay on the right side of the law. From a busker's point of view, the locations you are allowed to busk must be conducive to good sound and give access to a large volume of passing pedestrians. From that of the local authorities, the busker must not obstruct streets, keep the noise to a manageable level and not annoy traders in the vicinity. A middle ground has to be struck between concern for local residents, city law and the financial interests of the busker – you shouldn't be allowed to play on the Jan Hus statue, nor be relegated to a box in the middle of a field in Háje.</p> <p>What do you think the benefit of busking is for residents of Prague?</p> <p>It's important to distinguish between busking and begging. Buskers provide entertainment – many of them are professional musicians – and they bring life and colour to the streets. Indeed, they should add something positive to the environment. Cities that have embraced street performance are crucibles of artistic expression, they encourage passionate engagement in the arts, and their streets are full of energy and vitality. Busking is a bonus for tourism, but also for the general well-being of the city. And even better, it's free!</p> <p>Your music is inspired by the road. What inspires you while busking on the street?</p> <p>I tour a lot around Europe, hitch-hiking from concert to concert, often sleeping on sofas (through the website Couchsurfing) and playing invite-only concerts in people's homes. No Lear jet or limos for me! Busking helps pay my way, and it's a very direct, down-to-earth way of connecting with people. It's a humbling experience too. No one has to give you money, so I am always grateful when someone shows their appreciation. It's also great when a passer-by – who was wrapped up in all the cares and worries of their day – breaks into a smile or a happy dance when they hear your music. Music is a communal thing; it has the power to bring strangers together. Busking has also led to some unexpected benefits; I have been offered concerts by bar owners walking past, and been given coffee and cough sweets in cold weather!</p> <p>What are your favourite places in the Czech Republic for busking? Did you ever had a problem because of being a busker?</p> <p>Actually, I only started busking in Prague when the new laws came into force. A while ago, I heard the police took away a busker's guitar in Prague, but now there are clear guidelines for both sides, so confrontations shouldn't happen. If I have ever had problems with the police in other countries, it's because I misunderstood some regulation, or found erroneous information on the Internet regarding local busking laws. But the police have always been courteous – perhaps I'm the lucky one! It pays to be polite and respectful though; they are only doing their job.</p> <p>More information </p>

Busking oživuje město

Autor článku: 
mav

<p>PRAHA: Ještě donedávna bylo provozování pouličního umění bez licence v Praze zakázáno, ale situace se nyní změnila. V současnosti mohou buskeři bavit Pražany v ulicích bez obav, že za to budou nějak potrestáni. Jeden z nich, anglický zpěvák a textař dlouho žijící v Praze Alasdair Bouch, se mi v rozhovoru svěřil se svými zkušenostmi s buskingem u nás a ve světě.</p> <p>V České republice žijete již pět let. Co bylo hlavním důvodem, že jste se přestěhoval právě do Česka?</p> <p>Vyrostl jsem na předměstí, tak blízko Londýna, že jsem jej mohl i vnímat. Atmosféra zde byla prosycena nezdravou soutěživostí, jako kdyby plat byl tou nejdůležitější věcí, kterou musíte nabídnout. Proto, když jsem se stal dospělým, sbalil jsem svůj „stan“ a zamířil jsem do Severního Walesu. Miloval jsem život mezi horami a mořem. Toto prostředí má v sobě živost, která vás nutí zkoumat je jak geograficky, tak i duchovně. Získal jsem špičkové vzdělání v oblasti hudby díky místnímu obchodu s deskami, a zaplatil jsem tím, že jsem v dané lokalitě koncertoval. Když jsem se vrátil do Londýna, věci se dostaly mimo moji kontrolu, ponořil jsem se do práce, a také jsem se účastnil příliš mnoha večírků. Takže jsem brzy „vyhořel“ a musel jsem udělat změnu. Našetřil jsem peníze, koupil jízdenku na cestu kolem světa a nikdy jsem se už neohlédl zpět.<br />
Tak začal můj život „na cestě“. Velmi mě překvapilo, že se mohu cítit jako doma na mnoha různorodých místech a zároveň mohu přežít z toho, co vydělám díky mé hudbě. Když mi došly peníze během plavby kolem Austrálie, hrál jsem každou noc v baru na Novém Zélandu, dokud jsem neměl dost peněz, abych se mohl stěhovat dál. Po návštěvě řady dalších zemí o mnoho let později jsem šťastnou náhodou navštívil Prahu a okamžitě jsem se do ní zamiloval. </p> <p>Jste zpěvák, textař, pouliční hudebník. Ve své biografii se nazýváte hudebním chameleónem. Jak byste popsal váš hudební žánr? </p> <p>Moje hudba kolísá mezi žánry. Mnoho lidí neposlouchá pouze jeden hudební styl a mé kompozice to odráží. Debutové album ‚First Person Singular‘ je propojením folku a blues, následující deska ‚Second-hand Lullabies‘ je oduševnělým power-popem, třetí bude směsicí hard rocku a jazzového blues. Potom přijde čas na moje alternativní country album. Jednodušší by bylo pouze říci: jsem zpěvák-textař! Moje hudba v Česku byla skvěle přijata, ale je otázka, zda většina českých posluchačů dokáže pochopit odlišné významové roviny mých textů. Když se snažím porozumět Nohavicovi nebo Mišíkovi, určitě mi něco z jejich poezie a významů uniká, ale i přesto tím jejich písně neztrácejí na síle. Mám sklon psát přímé a složité texty, adresné a přesto univerzální, takže si lidé z nich mohou odnést odlišné podněty. </p> <p>Vyrostl jste ve Velké Británii, jaké jsou zde podmínky pro busking?</p> <p>Zkušenosti s buskingem jsou rozdílné na celém světě a místní autority v tom hrají velkou roli. Liší se od města k městu. Některá vítají umělecký projev na ulicích, jiná méně. Program londýnského pouličního uměleckého undergroundu je velmi oblíbený jak mezi profesionálními hudebníky, tak i mezi chodci. Často lákají na slavná jména a omezený počet jejich licencí je nutné získat v náročné soutěži. Většina evropských měst zavedla kódy chování pro buskery. Tím se buskeři stali „stavební“ součástí měst. Donedávna byl pražským buskerům vymezen prostor Karlova mostu, drakonická opatření vyžadovala licenci za přemrštěnou cenu, což bylo extrémně nepříjemné. Myslím si, že iniciativa BuskerVille, která lobuje pražské autority za reálnější práva pouličních performerů, ukazuje, že buskeři veřejnost neobtěžují.<br />
Nyní tady mají buskeři velkou volnost a záleží na jejich odpovědnosti, zda zůstanou na správné straně práva. Místo, kde je busking povolen, musí poskytovat dobré ozvučení a má mít přístup k velkému počtu procházejících chodců. Podle místních autorit busker nesmí zablokovat ulice, musí udržovat zvuk na zvládnutelné úrovni a neobtěžovat obchodníky v okolí. Místo pro buskery musí respektovat zájmy místních usedlíků, práva města a finanční potřeby buskera. Nemělo by být dovoleno hrát na pomníku Mistra Jana Husa, ale ani by neměl být busker odsunut do „krabice“ ve středu Hájí. </p> <p>Co si myslíte, že je výhodou buskingu pro obyvatele Prahy?</p> <p>Je důležité rozlišovat mezi buskingem a žebráním. Buskeři poskytují zábavu, mnoho z nich je profesionálními hudebníky a přináší do ulic život a barvy. Měli by skutečně přidávat něco pozitivního do prostředí. Pro města, která je přijímají, jsou buskeři takovou zkouškou ohněm uměleckých výrazů. Povzbuzují účast na umění a ulice jsou díky nim plné energie a vitality. Busking je pro turismus bonusem, ale také vyjadřuje obecně blahobyt města. A ještě lépe, busking je zdarma!</p> <p>Vaše hudba je inspirována ulicí. Co vás inspiruje během buskingu na ulici?</p> <p>Cestoval jsem hodně po Evropě, stopoval jsem z koncertu na koncert, často jsem spal na pohovkách díky webovému projektu Couchsurfing, který umožňuje komunitním členům přespání zdarma. Koncertoval jsem pouze na základě osobního pozvání v soukromých bytech. Necestoval jsem žádným tryskovým letadlem, žádnou limuzínou! Busking mi pomohl zaplatit za cestu a musím říci, že je to velmi přímý a vstřícný způsob, jak se spojit s lidmi. Je to také zkušenost s pokorou. Nikdo není nucen dát vám peníze, a proto jsem vždy vděčný, když někdo dokáže, že si mé hudby cení. Je také skvělé, když kolemjdoucí, pohroužený do svých každodenních starostí a obav, se začne usmívat nebo tancovat štěstím, když slyší hudbu. Hudba je komunitní záležitost. Má sílu propojit navzájem neznámé lidi. Busking také vede k neočekávaným výhodám; majitelé barů, kteří procházeli okolo, mi nabídli možnost koncertovat v jejich prostorech a v chladném počasí mi lidé dávali kávu a bonbony proti kašli. </p> <p>Jaká jsou vaše nejoblíbenější místa pro busking v České republice? Měl jste někdy problém kvůli tomu, že jste busker? </p> <p>Vlastně jsem začal provozovat busking v Praze, když byla přijata nová opatření. Slyšel jsem, že předtím, například pražská policie vzala buskerovi kytaru, ale nyní jsou jasné instrukce pro obě strany, takže k takovým střetům by nemělo dojít. Pokud jsem někdy měl problémy s policií v jiných zemích, bylo to proto, že jsem špatně porozuměl místním předpisům nebo našel chybné informace na internetu vztahující se k právním aspektům provozování buskingu v daném místě. Ale policie ke mně byla vždy zdvořilá, možná že jsem jeden ze šťastlivců! Vyplácí se být slušný a respektující, protože oni pouze dělají svoji práci. </p> <p>Na www.reverbnation.com/alasdairbouch najdete další informace.</p>

Mohlo by vás také zajímat...

ČR: Digitalizace je jednou z oblastí, na kterou je možno využít dotaci ministerstva kultury z Národního plánu obnovy. Nedávno bylo rozhodnuto o výsledcích dvou výzev – digitalizace kulturních statků a národních kulturních památek II. a výzvy na podporu rozvoje digitalizace, dokumentační a informační činnosti v oblasti vizuálního umění a architektury pro menší projekty nezřizovaných neziskových organizací.  

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní
Co se děje
27.03.2024

VAMBERK, ČR: Něžná krása krajky se jemně snoubí s křehkostí nastupujícího jara i symboly velikonočního období… Zasnívám se v kuchyni nad chystanými dekoracemi k největším křesťanským svátkům v roce a automaticky si vzpomenu na Vamberk, město krajky. Snad by souhlasila i místní rodačka a etnoložka muzea krajky Mgr. Martina Rejzlová, která nás jejím příběhem i muzejními expozicemi provede. Zároveň v rámci redakčního cyklu Cestou na Seznam přiblížíme, jak se na listinu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR dostala i Tradice krajkářství na Vamberecku“ a zda má nakročeno také na zápis na seznam nehmotného dědictví UNESCO.

Celá ČR, Královéhradecký kraj
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Výtvarné umění, Lidová kultura, Památky, Vzdělávání
Články a komentáře
27.03.2024

ZAHRANIČÍ: V letošním roce slaví Česko stoletou tradici Roku české hudby a dvousté výročí narození Bedřicha Smetany. Česká centra, zastoupená ve 28 městech na 4 kontinentech, proto pro zahraniční publikum připravila pestrou hudební nabídku. Velké oslavy v Česku doprovází i bohatý zahraniční program v síti Českých center v zahraničí.

zahraničí
Cestovní ruch, Instituce a kulturní zařízení, Hudba, Soutěže a festivaly, Vzdělávání, Menšiny a cizinci
Co se děje
25.03.2024

ČR-PRAHA: Ministr kultury Martin Baxa na včerejším jednání vlády předložil návrh zákona o veřejných kulturních institucí (VKI), který je součástí programového prohlášení vlády. Zákon přinese větší stabilitu kulturních institucí, především víceleté plánování a vícezdrojové financování. Zřizovatelem VKI bude moci být stát, nebo uzemní samosprávný celek, nebo více územně samosprávných celků společně.

Celá ČR, Hl. m. Praha
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní
Co se děje
21.03.2024